Zvětšovací kouzlo

I když se zrovna nenacházíme v Bradavicích, přesto si dovolím tvrdit, že kouzla se dějí. Ač si toho lidé nejsou zcela vědomi, zázraky prostě mají své místo v našich životech. Sice to předpokládá trochu větší dávku fantazie a ochoty ta kouzla chtít vidět, ale pak to stojí opravdu za to. Už někdy v 11. století se našel jakýsi arabský optik, který dal vzniknout zázraku lupy. Tím se titěrné písmo koránu dalo přečíst. Možná pro tehdejší společnost to bylo něco jako zvětšovací kouzlo. To ovšem nemusí mít vždy vědecké základy, někdy se zvětšování děje prostě samo od sebe (jako třeba když dítěti vyroste noha). Malovajda použila zvětšovací kouzlo také, a to ve své další hodině. Podle zadání "kreslím co vidím" vyzvala své svěřenkyně, aby se pokusily překreslit obrázky malých rozměrů do větších velikostí. K tomuto účelu posloužily i zázračné bonbony, které měly zvětšovací kouzlo umocnit. Práce začala nejprve náčrtkem tužky, což chtělo lehkou ruku a sílu odolat detailům. Situace se stala vyčerpávající již na počátku, takže musela být použita další sladká dávka z misky. Kresba pokračovala přes zvýraznění tuší. Tam bylo zapotřebí opět většího přísunu zázračných zvětšovacích pomocníků, protože černé kaňky na výkresu dohnaly některé k slzám. Když jsme zažehnali všechny útrapy, byla miska skoro prázdná, ale musím uznat, že obrázky byly po vymalování vodovkami opravdu úžasné. Děti si je pak mohly odnést v zarámovaných paspartách, které si samy pomocí embosovým kleští vyzdobily.