Družena Zvířátka v podkroví
Každý má své dny. Začalo se to říkat o ženách, pak se přidali i muži a já dodávám, že takový den mohou mít i zvířátka. Domácí! Věřte mi, zúčastnila jsem se DNU ZVÍŘÁTEK coby kočka evropská! Tam vám bylo kamarádů - skoro celá farma. Jen si nesmíte představovat nějaké rozlehlé pole, ale jedno malé, útulné podkroví rodinného domku, kde právě slavila jedna úžasná holčička své sedmé narozeniny. Pro kočku úžasný věk samého dovádění. Musela jsem se na to pořádně připravit, ouška si natupírovat pěkně nahoru, čumáček přepudrovat a vousky narovnat. A co teprve ostatní? Jedno lepší zvířátko, než druhé - stačily jim k tomu takové ty barvičky na obličej. Začalo se pěkně od podlahy diskotékou, balónky lítaly jako splašené pod stropem nebo se s nimi tancovalo ve dvojicích. Viděla jsem tam i zvířecí galerii, ale pak jsem zjistila, že nebyla prodejní, ale úkolová. Každé domácí zvířátko mělo pro děti svůj úkol. Kdybyste to zažili tak jako já, to byste se panečku divili.
Všechno vzniklo tak, že farmář ztratil dvě zvířátka, po kterých zůstaly jen stopy. Hledat kuře a čuníkem ve třech patrech dá docela zabrat. To ovšem není nic proti tomu, když vás kočka pak pozve na drink a připraví vám misku s mlíčkem (zatímco vy se jí nesmíte dotknout rukama a musíte ji pít po kočičím způsobu). To, že tahle oslava nebude nějaký čajíček se ukázalo hned, co následovala Olympiáda zvířátek. Rozcvička alá napodobování a pak už sportování naostro. Hod vejcem, koňská přetahovačka, dřepí králičí bobky a pyšná husa s kloboukem na hlavě. Slepice si připravila skutku další úkol k popukání, když chtěla od oslavenců vypudit z půlek zadečku malé vajíčko a trefit se do ošatky. Naproti tomu hřebec z divoké stáje přichystal překážkovou dráhu alá Malá pardubická. Na scénu ovšem přišel zase farmář, protože se mu přestěhovala zvířátka ze stájí do kotců a z pelíšků do chléva. Dát dohromady samici se správným samcem a mládětem byl trochu oříšek, ale nakonec jsme zvířátka přeci jen správně ubytovali. O slovo se přihlásil pan kohout a vyžadoval se svých zápasů na jednom smetišti, z čehož vznikla podkolenková přetahovačka ve dvojicích.
Jako kočka domácí jsem byla ve svém živlu, ale už toho pohybu bylo i na mě moc. S radostí jsem přivítala také něco málo z jazyka kočičího, abych si vytříbila svůj smysl pro rým. Vznikl z toho spíš ale šprým, coby pantomima básniček. Jenže to už na dveře klepal Králík domácí, který měl asi nějaký střevní problém (nebo co), protože nám tam zanechal hromadu svých bobků a ještě se dožadoval, abychom mu z nich udělali portrét. No věřili byste tomu? Ale my jsme si s tím hravě poradili, i když nám po zbytek odpoledne pořád pod nohama nějaký ten bobek (tmavá fazole) překážel. Paní husa na to šla opět přes jídlo a nechala se pěkně po staročesku nakrmit šiškama do dlouhého krku (punčochy). To víte, do příštího sv. Martina musí být pěkně kulatá na pekáči. Pan čuník si vzal z kolegyně příklad a svůj úkol připravil také z oblasti gastronomie. Krmení poslepu nutelou ostatně splnilo svůj účel - všichni jsme byli jako čuňata (pardón).
Na našem podkrovním dvorku bylo už pěkně zabydleno! Ke korýtkům jsme měli blízko a k zobání stále něco. Pak ale přišla paní farmářka a přinesla nám takovou tu sladkou kulatou maketu našeho malého hospodářství, takže jsme si udělali marcipánovou chvilku. Zahrát si pak s plným bříškem zvířátkové pexeso byla už hračka. Po chvilce přišla Paní stračena, a že prý stále hubou mele, jestli nás nemůže přiučit něco jazykolamů. Zřejmě netušila, že jsme velmi sehraná parta, která ji odzpívá sborově hit písně "Strč prst skrz krk - zřetelně nám přeříkej" u něhož všichni zvládli navíc ještě hopsat na sedačce. Starý ostřílený hafan Azor přišel ve sportovním jako trenér a vycvičil ostatní v povelech - sedni, pac, k noze, na místo a lehni.
Ještě, že bylo mezi zvířecími úkoly i pár Žolíků, které přinesly trochu oddech. Domalovávání druhé půlky obličeje u zvířátek byl docela fajn relax. Mohla jsem si u toho protáhnout své kočičí drápky. S paní kachnou přicestovala samozřejmě voda (jak jinak že). Jenže když chtěla vylovit sváču, protože měla hlad, trochu jsme všichni znejistěli. Zobák nemaje, lovili jsme (marshmallow) v lavoru. Hotový blázinec na dvorku. A to tak, že doopravdy. Další žolík nám dal zabrat - vymyslet prapodivná zvířata jako kočkoovce, kohoutopes, kachnozajíc nebo krávovepř a pak je zkusit vymodelovat z obarveného slaného těsta, to chtělo odvahu. Poslední v řadě úkolů byla paní koza se svou hrou "Mlsné zelí"
Závěrečný koncert zvířátek měl břink. Co dvojice, to výhra v loterii. Musím se pochlubit, že jsem jako kočka evropská vystupovala jako první, ač jsem si vylosovala téma "ovce". Má píseň "Běžela ovečka hore do kopečka" však byla fiasko, neboť jsem zapomněla slova a museli ji za mě dozpívat ostatní. Ti se úkolu zhostili opravdu famózně a zakomponovali do svých vystoupení s mikrofonem i svá autorská díla. Mít tam obecenstvo, určitě bychom měli nekonečný aplaus. Ten by ostatně patřil naší malé oslavenkyni, protože nápad se zvířátky byl jen a jen její. Na památku svého narozeninového dne proto dostala přání od všech zvířátek, hobla a stuhu se svým jménem. A aby to nebylo ostatním líto, odnášeli si domů děti své diplomy, zvířecí hrací kostičku, balonky a všechny ty úžasné věci, které si během odpoledne vytvořily.
To už ale byla tma tmoucí a já jsem musela jako správná kočka jít na lov. Škoda, nahoře v podkroví to vypadalo na pořádnou kočičí jízdu. Tak ať žijí zvířátka!!!
