Pohybový pelmel

Párkrát do roka zavítají na cvičení děti, které běžně nechodí. Karnevalová hodina je totiž velké lákadlo, jak si užít tělocvičnu při menším počtu děti, než  tomu bývá při obecním masopustu. Ze šatny se začali vynořovat princezny, baletka, tanečnice, motýlci, berušky, Asterix a víla. Posledně jmenovaná měla fialové vlasy k letním šatičkám, měřila 180 cm a měla vousy (není nad to, když si hrají i tatínkové).

Abychom mohli vstoupit do karnevalového světa, museli jsme projít Zlatou bránou a jelikož nás opustila technika, zazpívali jsme si známou písničku sami. Dvojice procházely otvorem pod spojenýma rukama a zase utvořily bránu na konci řady. Tohle nám vydrželo tak dlouho, dokud nepřišli poslední opozdilci.

Co by to ale bylo za karnevalovou hodinu, kdyby na ní chyběly nafukovací balonky. Kromě pobíhání a pinkání rukama, nohama či hlavou, jsme s nimi zadováděli i na padáku, ze kterého se stala pro tuto chvíli trampolína. S hrou Pan čáp ztratil čepičku jsme si oživili barvy a pak si vyzkoušeli různé povely ve hře Páže káže, takže jsme tvořili dvojice, seděli, klečeli, leželi, a to i s maminkami. Do třetice všeho herního jsme si dali oblíbenou hru Král sedí na trůně, ale jelikož jsme improvizovali na padáku, který klouzal, tak jsme si dali raději pauzu na pití.

V tělocvičně bylo i hodně malých dětí, které si hrály u pódia s připravenými rekvizitami nebo pobíhali v prostoru. Vypadalo to tam jako ve velkém dětském pokoji plném hraček, když rodiče nejsou doma. Slalom a skákání v pytlích se nesetkalo zrovna s úspěchem, protože se dětem chtělo prostě jen tak si hrát.

Nakonec jsme se ale přeci jen sešli na společném cvičení na lavičkách, které představovaly dvě velké lodě. Pádlovali jsme jako o život, předávali si proviant (balonek) jako mravenečkové, cákali nohama ve vodě, lezli do podpalubí pro krevety a pak zkoušeli, jestli se můžeme po té baště vůbec ohnout. Z lavičkové dráhy jsme si udělali šoupátkovou honičku dopředu i dozadu a pokusili jsme se i o housenku s balonky mezi sebou.

To už jsme ale byli všichni docela unaveni, tak jsme se sesedli do kroužku a vyprávěli si, kdo je jaká maska. Závěrečná fotografie zakončila hodinu, která vypadala, navzdory půldenním přípravám, zcela nepřipravena, a to jen proto, že veškerá karnevalová muzika zůstala začarována v přístroji, který se rozhodl, že nás svou hlasitostí prostě neohromí. To pak zbývá jen improvizovat a ne vždy se to povede.