Bábovka

Když se malý kluk zrovna nehrne do hrdinství, ostatní mu spílají do bábovek. Kdyby ovšem věděli, co taková bábovka skrývá za dobroty, hned by si vymysleli jinou nadávku. Představa tohoto moučníku patří k neděli a do černobílých filmů. Je vytvarovaná podle fešné keramické formy s mnoha oblinami a pocukrovaná na stole spouští Pavlovův reflex. Ať už ji děláte s olejem, šlehačkou, tvarohem nebo mramorovou, všechny přináší sváteční pohodu. I my se o ni pokusili v kroužku vaření. Malé silikonové bábovičky z minulých lekcí jsme ale vyměnili za jednu pořádnou, skoro archivní formu ještě po babičce (škoda jen, že nás nebylo víc, byla by vyšší). Bábovkové těsto má mnoho podob, většinou se ale jedná o těsto třené. Je známo, že třením vzniká jakýsi tlak, který způsobí změnu, v našem případě hroty cukru rozmělnily máslo do jakéhosi krému (měl být nadýchaný). Když do toho přidáte žloutky, získá hmota líbivější vzhled, který nutí děti olizovat cokoliv je do něj namočené. S přidáním mouky to už taková sranda není, ale pokud přidáte zmíněnou šlehačku či tvaroh, jde míchání o poznání radostněji. S přidaným sněhem nakonec získáte pěnovou nádheru, která touží zaplnit nějaký vznosný tvar. Vymazat formu bábovky v každé skulince je kumšt a vysypat ji moukou, ještě větší. To, jak poctiví jsme byli, poznaly děti až po vyklopení bábovky z formy - něco málo nám tak přeci jen zůstalo.