Družena Boloňská omáčka
Špagety jsou tutovka. Alespoň v naší rodině to platilo vždycky, když jsem coby matka zanechala své dva syny v péči jejich otce, který měl ten večer vařit. Vždycky byly špagety! Považuji je tak trochu za "dětské jídlo", kterému stačí trocha kečupu a sýra. Žádná velká věda. Nicméně mým záměrem není naučit děti používat dochucovadla, nýbrž je naučit chutně vařit. Na boloňské omáčce není nic těžkého, základem je pár obyčejných věcí - cibule, mrkev, celer a maso. Fajnšmekři vše vaří ve víně, nám postačila voda - přeci jen jsme dětský kroužek, že. Ale vraťme se k vaření.
Jakmile děti vidí na stole připravenou cibuli, pláčou už předem, ostatně jako každý frekventant mého vaření. Velmi dobře vědí, že si musí projít chvilkou štípání a slzení, ale věřím tomu, že časem si zvyknou, protože jim stejně nic jiného nezbude. Krájení na kostičky je stále dovednost v probíhajícím procesu. Držet větší nůž v malé ručce není obvyklé, natož s ním vykonávat takové chvaty, aby to uspokojilo estetický vzhled zeleniny a vyhnulo se zdravotnímu materiálu. Nevím čím to je, ale děti většinou položí nůž vodorovně na potravinu a myslí si, že pouhým dotykem udělá nůž práci za ně. A tak hodinu co hodinu trénujeme jednu ze tří verzí, kterak zanořit nůž a vyvinout potřebnou sílu a tah k uříznutí čehokoliv. Základem je, aby se nám na prkénku nic nekutálelo a pak je také důležité postavení prstů druhé ruky. Tohle nějakou chvíli děti zkouší a pak stejně krájí zeleninu hlava nehlava, protože úhledné kostičky jsou prostě nuda (nedej bože, abychom vařili pro celou rodinu .o).
Když máme první fázi za sebou, můžeme se postavit k plotně. Každé dítko k té své a pak už jen podle pokynů vkládají nakrájené suroviny do svých kastrůlků. Někdo má stále ještě velký respekt z teplého oleje, jiní bojují s otvíráním konzervy a mnozí se velmi neochotně dotýkají syrového masa, ač je mleté. Každopádně ve třetí fázi, kdy to v kuchyni už voní a děti jsou natěšené, se konečně dočkám pochvalného mlaskání při neustálém ujídání, což je pro lektora největší radost. Boloňská omáčka měla sice v každém kastrůlku jinou konzistenci, ale ve spojení se špagetami to pak všem bylo jedno. Pusu jsme měli červenou úplně všichni.
