Družena Čarujeme
V pohádkové zemi jsou i tací, kteří mají co do krásy a šlechetnosti dost daleko. Ba co dím, přímo čiší škaredostí a zhoubou. Dělají všude neplechu, rotyku a piškuntálie. A protože se ocitáme na sklonku měsíce dubna, je logické, že jsme si na mušku vzali čarodějnice. Nikoli však jejich vizáž, nýbrž jejich náčiníčko. Tím hlavním je samozřejmě kotel na míchání lektvarů, takový ten litinový, černý, z něhož stoupá zelená pára a fialové bubliny. Snad proto, že jsou v něm kusy žabince, skřetí maz, ropuší sliz, krokodýlí slzy, dračí krev, netopýří dráp a prášek z motýlích křídel.
Naše kouzelnická hodina byla přesně v tomto duchu, jen jsme kotlíkovým ingrediencím přiřadili voskové barvy. Děti dostaly do rukou zcela netradiční nástroj, kterým nakrouhaly vosk na drobné kousíčky, které vložily na bílý papír. Žehlička na enkaustiku se stala mocným nástrojem přeměny a během chvilky propojila barvy do nevábné směsi. Kotlík z černé čtvrtky potřeboval jen vystřihnout, aby se mohl na tu barevnou kaši nalepit, čímž jsme dostaly (díky otvíracímu průzoru) možnost vidět až na dno. Takto plnou nádobu jsme vsadili na velký karton pomocí lepidla a poté se už mohly děti těšit na ty bubliny. Temperové barvy na kuchyňské houbičce byly jakousi poduškou pro otisk novodurové trubky, která na papíře zanechávala různě barevná kolečka. Na malbu ohně pod kotlem jsme s radostí použili vlastní prsty, zatímco poličky na lahvičky s lektvary byly nakresleny pastelkou. Na úplný závěr jsme si jeden takový bublající lektvar vyrobili, a abychom trochu vyrovnali tu hrůzu v kotlíku, probublali jsme se k růžovému nápoji lásky (chemická reakce obarveného prášku sody s bílým octem). Určitě doma vyzkoušejte!
