Človíčku nezlob se

I děti mají své dny. A nemusí jít zrovna o plnou plínu, natlučené koleno nebo prohru ve hře. Poslední jmenované je alfou a omegou všech dětských šarvátek se sourozenci nebo vztek i na toho nejlepšího kamaráda ze školky. Ovšem ani vítězství není zárukou, že bude dítě spokojené. Jiná situace ovšem nastává, když se narozeninová oslava nese v duchu letité stolní deskové hry Člověče, nezlob se, kterou hráli už naše praprababičky.

Možná je tato hra pro čtyřleté dítě tak trochu vyšší level, ale rozhodně se s ní dají připravit úžasné věci. Jako třeba celé narozeninové odpoledne plné her, soutěží, pohybu a tvoření. Sice si malá čtyřletá Lucka vysloveně tohle téma nevybrala, ale sedlo jí jak prdelka na nočník.

Vše začalo v sobotu po pozdním obědě, kdy sluníčko hřálo na plno a jaro roztáhlo své okenice dokořán. Holčiček se sešlo šest a pobíhaly z domku do zahrady v jednom kole. Udržet s nimi krok bylo tak trochu vyšší dívčí, ale nakonec se několika aktivit zúčastnily společně. Nejprve se ke slovu dostala Paní Kostka, která má hru tak trochu pod palcem, aby děti naučila počítat své puntíky. Oslavenkyně hned hlásila své čtyři kousky a byla na ně náležitě hrdá. Ke slovu se dostal i Pan Figurka, který se představil v šesti barvách a vypadal jako opravdový panáček (díky brčkům s kolínky, které připomínaly končetiny). Děti si své figurky dotvořily k obrazu svému a nechaly je v řadě sledovat další program. Ten ostatně spěl k hrací ploše, kterou se stala pro toto odpoledne silueta samotné oslavenkyně, která byla ležící na papíře obkroužena černým fixem. Na takto připravené pole byla položena barevná kolečka od jedné do šesti kusů. Děti měly jediný úkol - hodit kostkou a podle počtu puntíků si odebrat ze stejné skupiny jedno kolečko, na jehož spodní části byl proužek s úkolem, který se hned plnil. A pokud byl lísteček prázdný, obdrželo dítko lentilku stejné barvy. Dohrát tuto hru by bylo bláhové vzhledem k věku dětí, a tak jsme vzápětí změnili strategii a  poslepu slepovali obličej Pana Figurky, což dopadlo jak dopadlo a on měl uši místo nosu a pusu na hlavě. Díky otevřeným dveřím do zahrady bylo více než jasné, že nás tento prostor nemine, takže na řadu přišla trefovačka míčky do figurkových panďuláků na prádelní šňůře, které posléze vystřídaly barevné plechovky. Mezi tím děti porůznu odbíhaly tu na houpačky, tu pro občerstvení a udržet tenhle pytel blech v nějaké pozornosti, bylo marné. Ze zahrady se stala jedna velká atrakce, kde létaly míčky, kroužky a výkřiky. Vydechnout jsme si mohly až tak za hodinku, kdy se děti sesedly ke společnému stolu a malovaly si vodovkami svůj domeček pro figurky. De facto jsme měli dohráno. Pro radost jsme si ještě zahráli na honěnou, z kostek si postavili barevné tvary, zazpívali si s hudebními nástroji a zasoutěžili s nošením lentilek na brčku. I tak toho bylo na malé prcky až až. Být bez dárečků a dortu tak dlouho, byl na ně totiž pěkný výkon. A nebo už byl taky velký hlad. Dort byl s mořskou pannou a byl neskutečně dobrý. Na to, že má maminka 4 děti, klobouk dolů. Když jsem odcházela obtěžkána krabicemi s rekvizitami do auta a těšila se na svou kávu, skákala podařená šestice na nafukovacím hradu, jako kdyby jim s přibývajícími hodinami sil ještě více přibývalo. Nechápu, kde se ty děti dobíjí. Asi to budu muset zjistit. _o)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *