Družena Computer game
Byla jednou jedna povedená rodinka s domečkem na okraji lesa, kde bydlela maminka, tatínek a čtyři děti. Každým rokem se u nich slavily narozeniny ve velkém stylu. Spousta dětí, dobrot, dárečků a legrace. Jenže když jsme maminkou takového baby klubu, zvládnete tak akorát tu spoustu děti pozvat, připravit pro ně dobroty a dárky, ovšem na tu legraci už vám moc sil nezbyde. A tak povoláte povolanější a otřete si pot z čela. Tím specialistou, který si každoročně lámal hlavu nad prapodivnými tématy narozeninové oslavy, jsem se stala před šesti lety já sama. Začalo to prvním odpolednem Skřítků a čarodějnic, pokračovalo to pohádkou Země nezemě ve skautské podobě, aby se třetí rok mohla uskutečnit oslava s názvem Sovičky, kterou vystřídala klasika v podobě Harryho Pottera. Lehčí kalibr nastal následujícím rokem, který se nesl ve jménu Zábavy a zakončila ho oslava odpovídající věku, kdy dítě vstupuje do období náctiletých, počítačovou hrou Pět nocí u Freddyho, což je horor v angličtině! Jsem vskutku ráda, že další jobovky už budou v rukou zmíněné slečny, na druhou stranu mi ale bude opravdu chybět každoroční výzva, kterou mi tato rodinka připravovala.
O předchozích oslavách zmíněné oslavenkyně už jsem psala, a tak je nasnadě ztvárnit i její poslední dílo. Přiznám se, že k počítačovým hrám nemám vřelý vztah, pokud se v nich zabíjí, ničí a hamouní majetek. Jsem ještě tak ochotná zvládnout hry tříbící mozkovou aktivitu proti stárnutí, takže když jsem zhlédla video z jakési kamery, která skenuje nějakou tmavou místnost, chtěla jsem plakat. Ani vysvětlující telefonát, čeho se hra týká mě moc neuklidnil, takže přišla na řadu Wikipedie, pan Google a obrázková databáze. Dozvěděla jsem se o Five Nights at Freddy's to, že se hra odehrává v rodinné pizzérii, jejíž majitel zaměstnává 5 animátorů, kteří přes den baví návštěvníky. Ovšem ti se od půlnoci promění v animatroniky, co mají zálusk na nočního hlídače, jemuž do 6 hodin ráno jde tak trochu o krk, neb se nemůže hnout ze židle a k ruce má jen baterku a kamery v kanceláři. Navíc všechny tyto úkony odebírají hráči energii, které má jen určité množství. Z tohoto důvodu majitel restaurace podává inzerát, aby 120 dolary uplatil další duši.
Tak s tímto materiálem si můžete tak akorát zalézt k mobilu a začít si říkat "gembler". Jenže když se má oslava odehrávat v lese, získává celá hra úplně jiný level, který má k originálu dost daleko, nicméně v tom právě tkví celé to kouzlo narozeninových oslav. Hrajeme si "na jako", i když u desetiletých slečen už je to na pováženou! Vzala jsem tedy na sebe roli Computera a robotickým hlasem jsem vedla skupinku dívek lesem křížem krážem tak, aby společně našly všech pět animatroniků. Svízel by v tom, že mi vždycky došla energie, takže mě musely děti v kruhu jakýmkoliv způsobem oživovat. Abychom se tak trochu naladily na představu celého odpoledne, představily jsme si, že jsme v pizzérii za bílého dne v roli animátorů, kteří musí do mikrofonu rozesmát publikum. Dalším úkolem bylo složit "kancelář" ve stylu Tetris, což je slavná počítačová hra se skládáním čtyřdílných kostek ve tvaru písmen I,J,L,O,S,T,Z, kterými je třeba vyplnit mřížku. A aby toho nebylo málo, druhá část dětí luštila rébus inzerátu z anglického originálu, psaného pozpátku.
U následujícího zastavení jsme se vžily do role Phone Guy, jakožto asistenta režie dávající hráčům správné indicie. My jsme to pojaly zábavně pomocí jednoduchých telefonů zhotovených z kelímků s provázkem. Klasika, která nikdy nezklame nám pomohla hrát hru na tichou poštu. Důležitou součástí se ovšem stal i retro číselník, který měly děti propojit 6 čarami jedním tahem. k čemuž nedošlo, takže bychom se nikam nedovolaly! Od této chvíle jsme nastoupily do samotné hry uprostřed hluboké noci a hlubokého lesa. Tým si musel zvolit hlídače. Určen byl ten, který doběhl z okruhu 10 kroků do středu s tlačítkem Game jako první. Jeho úkolem bylo po celou dobu hledání animatronika každých 10 minut aktivovat bezpečnostní portál (hrací strojek v hračce) a použít kamerový systém na ostatní hráče, což v praxi znamenalo nechat je udělat "štronzo", aby je mohl vlastním mobilem přistihnout při činu.
Prvním animatronikem byl Freddy Fazbear, nóblesní hnědý medvěd s motýlkem a cylindrem na hlavě, jehož neodbytnou součástí je mikrofon. Abychom dostály jeho image, uvázaly jsme si vzájemně též "motýlky" na krk a opět se rozdělily k plnění úkolů na stanovišti. Jedna část se potrápila s balanční hrou (textilie se 4 barevnými otvory s příslušnými kuličkami) a druhá si rozdala color soutěž s herními postavičkami. Cesta pokračovala jakýmsi pralesem, kde jsem coby počítač opět zkolabovala, čímž hra dostála alespoň trochu na pověsti hororu. Naštěstí nás můj robotický hlas zavedl k další metě mající název Family pizzeria, kde jsme jen tak odpočinkově zvládly další rébus chybějící ingredience do pizzy, abychom si ji pak mohly společně o pár metrů dál vychutnat na lesním odpočivadle (odkud se asi tak vzala???)
Posilněni na další počítačovou výpravu jsme se vydaly do dalších hlubin lesa, kde se ukrýval v pořadí druhý animatronik Chica the chicken alias jediný ženský element ve hře držící něco jako muffin. Děti tedy obdržely opravdu muffiny (z modelíny), které si měly v kruhu předávat v určitém rytmu, a to s rukama křížem sousedovi napravo. Vznikl zmatek větší, než kdybych jim dala za úkol opravdu ten muffin upéct, ale nakonec aspoň polovina hráčů uspěla. Za odměnu si mohly holky vyzkoušet další balanční hru s lentilkami, které musely dopravit do své pusiny pomocí "voru" zavěšeného na provázcích kolem uší.
Po necelých dvou hodinách nám zbývalo najít už jen dva animatroniky. Pirátskou červenou lišku s hákem na ruce a páskou přes oči. (to fakt je počítačová hra pro děti???) Foxy the Pirate Fox, jejíž specialitu je běh. Ten si skupina vyzkoušela při motorických dovednostech s přenášením kelímků pomocí dvou špejlí, naplněných nějakou přírodninou, aby si pak mohla odpočinout u tvoření šíleného skeletona z vatových tyčinek. Pracovat s tekutým lepidlem mezi listím je vysloveně lahůdka! Ti, kdož se nepřilepili sami k sobě, mohli ještě sestavit robota z barevných koleček.
Bonnie the Bunny byl naší předposlední zastávkou. Modrý králík s kytarou měl úkol zcela primitivní. Zabrnkat na kytaru (gumičku na prstech) nějakou melodii a poskládat ze slova ANIMATRONIK dalších 20 slov, což se ukázalo jako oříšek číslo dvě. Mezitím si mohly děti otestovat ve hře Dlaň/barva/rytmus svůj postřeh a paměť. Hlídači se zhostili svého úkolu dostatečně, o čemž svědčí i vzniklé snímky. Po cestě domů nás překvapilo ještě jedno tajně stanoviště s názvem Golden Freddy, což je velice vzácný animatronik, jakási zlatá verze hnědého bráchy. To nám odtajnilo odměny pro všechny hráče v podobě korkové podložky na myš k počítači a pamětní list pro oslavenkyni, který osazenstvo s láskou vlastnoručně podepsalo.
Co následovalo je jasné! Natěšení rodiče se šampaňským, originálním ovocným dortíkem a kupa dárkových taštiček k objevování překvapení. Hlavním myšlenkou dne však nebylo pro oslavenkyni toliko hororová hra, jako spíš nové kotě, které se v tom všem zmatku muselo adaptovat na nové působiště. Každopádně jako počítačový server musím zkonstatovat, že provoz všech plánovaných databází proběhl v mezích normálu úspěšně, nedošlo k žádnému resetu a výpadkům sítě. Děti hru přežily a já doufám, že si ji i užily. Byla totiž poslední oslava tohoto druhu, kterou si desetiletá slečna na mě vymyslela. Tímto ji děkuji za neobvyklou pracovní náplň, která vnesla do mého života chuť si pořád hrát, aniž bych musela strávit hodiny na počítači. Díky Terezko!
