Družena Cukrárna nakonec
Cukrárna je lákadlo. Ať pro malé či velké holky, vždycky nabídne něco na zub nebo na obalení nervů. Já chodila do cukrárny jako školačka na jahody se šlehačkou, teď tam vyhledávám mrkvový dort. Děti to mají postavené spíš na zmrzlině nebo ovocném poháru. Proč o tom píšu? Protože se do cukrárny chodí většinou na konci školního roku, za vysvědčení a nebo taky o narozeninách. Ta naše cukrárna měla název domácí, protože jsme si ji udělali na úplně poslední hodině vaření pro začátečníky. Naším cílem byla domácí zmrzlina a lízátka.
Většina z nás si zmrzlinu koupí, ať už je to cuc na kládě nebo v kornoutku. Další část populace si ji vyrábí doma s pomocí přístroje, který mrazí a míchá zároveň, takže vykouzlí opravdu hladkou zmrzlinovou hmotu. No a ta ještě menší část z nás prostě rozmixuje ovoce a nastrká ho do zmrzlinových formiček. Jenže doba postupného tuhnutí k bodu mrazu je poněkud dlouhá, takže se ve zmrzlině objeví velké krystalky z vody, které pak drhnou na jazyku, a to už není ono! Abychom alespoň částečně zabránili tomuto procesu (zmrzlinovač nemaje), mixovali jsme ovoce již zmrzlé, a to se zakysanou smetanou a cukrem. Co dítě, to jiná ingredience. Na výběr byla zmrzlina jahodová, banánová, broskvová, borůvková a lesní směs. Nabídka královská, mělo to však jeden háček - výkonný mixér na to všechno byl jen jeden, takže jsme museli začlenit do hodiny další kuchařskou vsuvku - lízátka.
Ta byla trochu netradiční, ale o to více zajímavá. Hlavní surovinou byla jablka nakrájená na kolečka, ponořená do tekuté čokolády a ozdobená všemi možnými oříšky, kokosem, rozinkami, ale došlo i na cukrátka. Kdybychom měli ještě tak hodinku navíc, možná by nám tahle dobrota krásně ztuhla, leč nestalo se tak, takže ta hnědá sladkost odkapávala všude možně. Naštěstí byla kolečka jablíček nabodnuta na dřevěné špízové bodce, aby se s tím dalo manipulovat. Takže zatímco jedna parta byla zamatlaná od čokolády, druhá si to prubla se zmrzlinou, kterou se snažila přendat z mixéru do svých mini nádob. Raději jsem se koukala jinam a děsila se závěrečného úklidu.
Místo poklidného rozjímání nad kopečkem zmrzliny, co nám kurz vaření během školního roku dal či vzal, jsme se snažili vehementně rozdělit spravedlivě 4 druhy zmrzlin 4 kuchařkám do přinesených formiček, čímž jsme vytvořili dokonalý chaos, kdo komu bude kterou vracet. No snad se dostaly "udělátka" brzy ke svým majitelům. Tím skončila netradiční mimoškolní aktivita, ve které se nám podařilo uvařit, upéct nebo usmažit mnoho dobrého. Jsem moc ráda, že děti vaření baví a že v něm chtějí i nadále pokračovat.
