Družena Divadélko
Hranice, kdy malé děti prvně navštíví divadelní představení se překvapivě snižuje. Měla jsem za to, že první kulturní zážitek zažívají děti v mateřské školce, ale program Národního divadla mě vyvedl z omylu. Tam pořádají představení vysloveně pro batolata. Předpokládám tedy, že dítko školou povinné už má nějakou tu divadelní zkušenost, i kdyby to mělo být domácí divadélko pro dřevěné loutky. Já kdysi svým dětem zhotovila jedno takové z papírové krabice od bot, a tak jsem si řekla, že bych si to mohla zopakovat. Vzhledem k počtu 7 kousků jsem se uchýlila jen k divadelnímu průčelí z kartonu, oblepeného látkou a papírem, vše stojící na vlastních nožkách. Děti tedy měly na výběr, zda budou temperou malovat na bílou čtvrtku nebo černou látku.
Netradiční materiál zvítězil. Teď ještě zvolit malířské náčiní, což se ukázalo jako dobrý hlavolam. I když štětec děti používat umějí, chová se ten pacholek úplně jinak na látkovém povrchu. Drhne, stopa je rozcapená a barva chytá jen na začátku. Naučit se vést tah pomalu a malovat sytě si žádalo jistou dávku trpělivosti, která ovšem nebyla ten den na skladě. A tak jsem vytáhla kalibr číslo dvě a předvedla dětem techniku "tečkování" pomocí tyčinek. Zde platilo totéž pravidlo - co otisk, to namočení do barvy, takže opět něco, co není hned hotové! No a abych se alespoň trochu přiblížila naturelu dětí, zvolila jsem jako třetí náčiní dutou novodurovou trubku, která vytváří krásné otisky koleček a jejich průsečíků. Potud má příprava.
A realita? Za 5 minut bylo hotovo. Sem tam nějaká tečka, maximálně dvě coby třešně a několik vlnobití přes portál. Když jsem tak sledovala své svěřenkyně, došlo mi, že vlastně vůbec není důležité, jak to ve výsledku dopadne, spíš jako to, že spolu holky sdílí společnou práci u které si mohou povídat a rozebírat svoje holčičí prožitky. A přesně takhle vlastně fungují dámské sedánky, ženské tvořivé sešlosti nebo prostě klasický babinec. Pozorovala jsem ty malé budoucí ženy a říkala jsem si, jak je úžasné, že si mohou tohle užívat už teď. Při vybarvování svých loutek mě vůbec nepotřebovaly. Někdo si vzal své divadélko hned domů, druzí si příště ještě vytvoří svou oponu. V co ale věřím je pokračování této hodiny již v dětských pokojíčcích. Úplně vidím ty malé treperendy, jak vám před spaním hrají svou vlastní pohádku. Nebo to bude naopak??