Družena Dortíček
Dortík je úplně poslední jídlo, které se vám vejde do žaludku po slavnostním obědě. Pak už je jen místo na nějaký žaludeční likér. Vůbec si nedovedu představit, jak to dělaly hospodyňky dříve, když celé dopoledne strávily v kuchyni, aby byla v pravé poledne připravena vydatná polévka (ideálně dlouho tažený vývar s játrovými knedlíčky), kterou vystřídala nedělní krmě v podobě pečené husy se třemi druhy knedlíků a zelím, aby to zakončila právě ta sladká tečka coby luxusní zákusek alá bábovka či dort. Už jenom když to píšu, tak mám pocit, že prasknu. Nehledě na to, kolik nádobí musí takové vaření obnášet, když k tomu připočteme použití svátečního servisu. A to tehdy nebyly myčky! Po takovémto maratonu bych odpadla a vůbec bych nevypadala důstojně, natož vznešeně v krajkách s úsměvem přilepeným na tváři. A úplně se vidím, jak bych při prvním náznaku, že někomu (pánovi domu) něco nechutná, byla schopna po něm hodit naběračku i s nudlema. Tak asi tak.
Ale nás se naštěstí tohle netýkalo. My se totiž zaměřili POUZE na ten závěrečný zákusek, takže nám ty "dvě hodiny" bohatě stačily k upečení piškotového minidortíku. Jednak proto, že by se nám do trouby 4 korpusy nevešly, ale také pro úctu ke slepičkám. Už takhle jsme napodobily styl Magdaleny Dobromily Rettigové "vraž do toho 8 vajec". Přiznám se, že nejsem v pečení dortů kovaná, takže jsem prošla den předem, minikurzem pečení piškotového těsta u kamarádky, abych mohla před dětmi být za chytrou. Hold někdo je na holky a druhý na vdolky. Já jsem sice na kluky, ale k zákuskům mám respekt. Takže jsem na tom byla se zkušenostmi vůči dětem tak nějak podobně. Ale díky mému kuchyňskému pomocníkovi jsme nemusely alespoň šlehat půl hodiny metličkou, jako tomu bývalo kdysi (fakt nechápu, jak to tehdy ty ženský dělaly!!!)
Piškotové těsto je prý hračka. Možná tak v nějakém videu. Pro nováčka tu však vyvstává mnoho otazníků - pěna ze žloutků s cukrem?, zašlehávat sníh??, přidat mléko??? Má kámoška zabývající se pečením na zakázku v tom má jasno a my se podle toho zařídili. Vrazili jsme do mixéru těch osm vajec k tomu osminásobek základní váhy cukru a šlehali a šlehali a šlehali - dokud nebyla hmota bílá a nevyšplhala nám do výše. Pak jsme zašlehali polovinu hladké mouky, přidali olej a druhou část mouky. Měla jsem radost - vše šlo podle plánu. I jsme "vybouchali" z těsta bublinky, aby se v troubě těsto nevlnilo. Mezi tím jsme přikročili k výrobě krému, opět dle taktovky mé rádkyně. Prý Mascarpone a šlehačka, inu proč ne. Tak jsme zase využili robota a šlehali a šlehali.....jenže přešlehali! Musela jsem hodně improvizovat, abych zachránila tu sladkou směs, kterou by se dal korpus potírat.
Kompletace dortu byla už velmi tvořivou záležitostí. Holky si předem připravily své ovoce a zdobné suroviny, pak si "vytiskly svá tři kolečka piškotu, která pomazaly pikantní marmeládou a spojily s krémem. Třípatrová věž potřená bílou hmotou byla připravena na nálož zdobení. Pravidlo, že "méně znamená více" si děti přetvořily na "Více znamená hodně" a kdybych jim dala na stůl hořčici, tak ji tam snad dají taky. Už takhle vysoký minidortík získal další patro z ovoce, čokolády, posypového zdobení, kokosu, kde na úplném vrcholu čněla třešinka. Sladká tečka na závěr našeho kuchařského klání v tomto školním roce byla učiněna. Receptáře byly rozdány a já jen doufám, že mi bude chodit na náš společný chat hodně obrázků z vlastnoručně uvařených jídel přes celé prázdniny :o) Těším se na naše další kulinářské chvilky s Kuchařinkou u sporáku.
