Družena Flíčky
Flek lze pořídit snadno. Stačí jíst u televize rajskou omáčku a hned ho máte na tričku. Oproti tomu flíček představuje nepatrnou část potřísnění, které je pro občany s brýlemi snadno přehlédnutelné. My na kroužku vaření tvoříme fleky a flíčky běžně a dalo by se říci všude - na stole, na podlaze, na zástěrkách a utěrky? Ty jich mají nepočítaně! Pokud k tomu přidáte ještě vaření podle receptu zvoucího ŠUNKOFLEKY, máme tu přímo profláknutou hodinu :o)) Těstovinové jídlo z jednoho pekáče je hitovka pro početnou rodinku s minimální ztrátou časových jednotek. Jediné, co tak trochu zdržuje, je chlazení uvařených fleků a následné propékání se smetanovo-vaječnou vložkou.
Na první pohled nic složitého, ale........ těch úkonů, co musely děti udělat, aby mohly ochutnat svůj vlastní výtvor, bylo nepočítaně. Jednak opět oddělovaly žloutky od bílků, z nichž šlehaly tuhý sníh. Loupaly česnek, krájely slaninu na kostičky, zabývaly se bylinkami ze zahrádky, vymazávaly pekáček a měly co do činění i se strouhankou a mléčnými výrobky. Závěrečné spojování surovin do nadýchané hmoty bylo zakončeno vložením do vymazané formy, kterou děti díky alobalu rozdělily na 4 stejné části, neb jinak bychom to zapékaly další hodinu. V mezičase pečení jsme si udělali ještě okurkový salát, kde si děti vyzkoušely "koštování" tří chutí - slané, kyselé a sladké tak, aby byl nálev v dokonalé chuťové harmonii. Jediné, co se nám (mně!) nepovedlo, byl nesprávný odhad zakoupené "hadovky", jejíž jeden jediný exemplář poněkud nestačil zaplnit správnou kvótu pro jednoho jedlíka (zřejmě to bude tím, že už delší dobu vařím jen pro 2 osoby, čemuž odpovídá i nákupní seznam. Ale k tomu, abychom si vyzkoušeli dochucování okurkového salátu, to bohatě postačilo). Šunkofleky jsme zapékaly přikryté, jen ten čas na křupavou kůrčičku na konci hodiny už opravdu chyběl, tak byl náš výtvor malinko pobledlý, ale chuťově celkem dobrý.
