Družena Háček a sloupek
Háček a sloupek nejsou žádní dva řemeslníci, jak by se na první pohled mohlo zdát, nýbrž názvy dvou propletených kámošů, kteří jeden bez druhého nejsou ničím. Řeč je o základech háčkování pro holčičky, o vlněném očku, dlouhém řetízku a sloupcích, které udělají z malého klubíčka krásná sloupoví. K tomu, abychom mohli vplout do háčkovacích vod, je ovšem třeba něco názorných ukázek. Švadlenka si pro tuto příležitost připravila malou výstavičku háčků, od toho nejmenšího (rozumějme hlavičku háčku) na háčkování nití či bavlnek, po háčky na přízi až po obry, se kterými se háčkují tlusté vlny či proužky tričkoviny.
Naším háčkovacím materiálem byla příze duhová, které přecházely barvy plynule od žluté oranžové, lososové k červené a pak pokračovaly přes fialovou, modrou, petrolejovou k zelené. No radost pohledět - tedy za předpokladu, že již máte celou vlnu ve zmíněných sloupcích. Naučit 6 holčiček během jedné lekce od piky vše potřebné, chce babičkovskou trpělivost, ale především něco, co pomůže při samotném háčkování. Švadlenka přišla s příběhem o zrníčku, travičce, slepičce a vajíčku. Jako první si děti vyzkoušely uháčkovat řetízek z 25 oček. První řadu pro lepší orientaci uháčkovala Švadlenka, o další se už postaraly děti. Naučit obě ruce vzájemné synchronicitě není na začátku lehká záležitost, protože pravá ruka musí opakovat cvik "osmičky", zatímco levá slouží jako "anténa" pro vlnu (ukazováček) společně se "zobáčkem" pro pevné držení (palec + prostředníček). Ze začátku tedy pomáhala Švadlenka zastoupit levou ruku, aby se holčičky naučily nejdříve protahovat vlnu očkem (v našem příběhu "nabraly travičku slepičce). Tady bylo důležité, aby vlna mezi pravou a levou rukou zůstala mírně napnutá, ale zároveň, aby umožnila volný tah vlnou. Asi se holky narodily už s přirozeným talentem vládnout háčku, protože tenhle složitý začátek jim šel rychle a dobře.
Na řadu tedy přišel krátký sloupek, netrpělivě čekající na začátku druhé řady. Podle háčkovací mantry: "Propíchnout vejce, nahodit trávu = slepička se dvěma křídly + nakrmit = hlava slepičky alias KRÁTKÝ SLOUPEK", jsme se dopracovaly k první výplni. Poté už se ozývaly klasické výroky: "Jé, já jsem se ztratila" nebo "Mě se to nějak zamotalo". Bylo zajímavé sledovat, jak se každá zasekla na nějakém jiném místě. Některá háčkovala do výšky, jiná si prodloužila základní řadu 25 oček na dvojnásobek nebo se jedno očko zaseklo na jednom místě 3x. Krásné to začátky, při kterých se chybami člověk učí. Jasně že došlo na párání, to je přeci neodmyslitelná součást toho všeho.
Když už všechny pochopily, o čem lekce je, byl konec hodiny. Nicméně děti dostaly svá klubíčka domů, aby mohly pilně trénovat svou básničku o slepičce. Je jasné, že celý týden budou chodit děcka za mamí/babí, aby je navigovaly v jejich snaze uháčkovat své další řady.
Výuka ale neskončila, neb nás čekala ještě další hodina, tentokráte se sloupkem dlouhým. A jak dopadla? Každý si donesl svůj výtvor v různém stádiu rozpracování. Zatímco jedni měli pouzdra na sluneční brýle zcela dokončené, druzí si troufli na střední metu, ale našli se i tací, kterým se postup z hlavičky vypařil, a tak zůstali na startovní čáře a posledním případem byla zapomenutá práce doma. To se pak Švadlence protáčí ozubená kolečka v hlavě, aby to všechno dala nějak dohromady. Ale ono se nadarmo neříká, že je všechno tak, jak má být. Výuka dlouhého sloupku byla tím pádem úžasně plynulá a děti postup hned pochopily. Ke zdárnému dokončení už zbývá jen kousek.
