Družena Hrneček kaše
A jsme u další známé dětské pohádky, která svým obsahem může navodit u mnohých kuchařek pocit, že by právě takový hrneček doma nutně potřebovaly. Nebo také něco o zapomětlivé babce a upatlané vesnici od krupicové kaše. Naše pojetí této pohádky však bylo veskrze tvůrčí, a to tak, že opravdu hodně. Nejen, že jsme použili jako podklad k malování hrnečku krupici, že jsme do ní malovali na plechu, ale dokonce jsme si i uvařili společně krupicovou kaši. A to nepočítám využití vodovek a černé tuše. Na jednu výtvarku zážitků více než dost, a to i pro lektorku :o)
Děti měly připravené hrníčky, na které stačilo už jen zapouštět vodové barvy (takže žádné natírání vrat), což byla zcela jiná zkušenost, kterak používat dostatek vody, aby byl vzor na hrnečku jednolitý a přitom se krupice neodlepila. Práci s tekutým lepidlem a krupicí si nakonec vyzkoušeli všichni na svém plakátku s názvem "Hrnečku vař". Dobu, kdy nám usychala barva na nabobtnalé krupici, jsme využili k malování postav z pohádky již zmíněnou černou tuší. A když už bylo všechno nakresleno, vrhli jsme se do kuchyně na přípravu krupicové kaše. K tomu, aby byla opravdu pohádková, bylo zapotřebí dát jí čas od večera do rána, aby byla po uvaření pěkně heboučká. O tom, že děti spotřebovaly půlku Granka, snad ani nemusím psát :o)))
