Karbanátky

Kdybyste netušili, co je to karbanátek, tak vězte, že se jedná o hlavní jídlo univerzálního charakteru. Pokud máte doma cibuli a česnek, nějaký ten zatoulaný tvrdý rohlík, kousek sýra a koření, pak už vám stačí jen vymyslet, co bude prioritní složkou křupavé placky. Většina z nás si pod pojmem karbanátek představí mleté maso, ať už hovězí nebo vepřové či jejich mix. Ti, kdož potřebují zdravější variantu, sáhnou po drůbežím či rybím mase. No a ti úplně echgold jedlíci si vystačí s mnoha druhy zeleniny. Ostatně takové kapustové karbanátky stojí za vyzkoušení. Já osobně dělám karbanátky ze všeho, takže i z luštěnin či obilovin. Placka je to jedlá, dá se vložit do chleba na sobotní túru nebo přikrášlit na nedělním talíři luxusní bramborovou kaší. Prostě a jednoduše, umět udělat karbanátky, je pro každou hospodyňku terno!
Za ten 2,5 rok kuchtění jsme s holkami už zvládly kde co, ale protože většina z nich nemá úplně vřelý vztah k masu, musela jsem hodně bruslit v receptech, abych jim vyhověla. Jenže co by to bylo za kuchařku, kdyby neuměla základní postupy, že?! Kuře (na paprice) mi jednou prošlo, tak teď jsem vyzkoušela rybí filé. Výrobek s názvem Aljašská treska mi ležel v mrazáku a já si lámala hlavu nad tím, zda mám nechat proceduru rozmrazování ve své režii nebo to zařadit do holčičích dovedností. Nakonec jsem v rámci úspory času zvolila první variantu a nechala kostky filé pozvolna roztát na talíři.  Abychom si hned nezamazali prkénka na krájení, začali jsme nejdříve krájením rohlíku, cibule, sýra a teprve až poté rozmraženým filé. Nechuť sáhnout na to studené a klouzavé cosi bylo přímo hmatatelné. Ukázala jsem dívkám, jak jednoduše odstranit vodu z filetu pouhým "vyždímáním masa", ovšem netušila jsem, že to bude nepřekonatelný problém. Ale chápala jsem to, být vegetarián s dětskou duší má svá úskalí.
Pevné suroviny jsme měli v míse, takže nám zbývaly ještě ty tekuté - vejce a mléko. Nejenže jsme museli rozdělit 2 vejce na bílek a žloutek, ale ještě žloutek na 4 díly. Není nad to čtvrtit recept! Každá hospodyňka ví, že když nalije tekutiny do pevné směsi, vypadá to beznadějně řídké, takže jsme si chvilku počkali, než se rohlík trochu opil mlékem a pak směs doladili strouhankou. Hlavní rošáda ale začala poté, co jsme se pustili do tvarování karbanátků. Řidší těsto je nevděčník v rukou, ale o to lepší má nadýchanost na talíři. Ten, kdo nedbal rady, měl sice ruce neobalené moukou, zato trošku broky k jídlu. Abychom dostáli gurmánskému prožitku, naučila jsem holky fintu s vodní miskou, do které stačilo namočit ruce, vytvarovat karbanátek a pak ho lehce vyválet otáčením talířku se strouhankou ze všech stran. Z té pouhopouhé jedné kostky filé jsme si každá udělala 6 karbanátků. No neberte to!

Smažení byla další část našeho kuchařského odpoledne, při kterém se holky naučily zformovat znovu zvlhlé karbanátky do klasického tvaru přehazováním z jedné ruky do druhé. Samotné smažení ale pro ně už nebylo tak zajímavé, takže jsem se stala strážkyní dvou pánví na sporáku, zatímco si ostatní začali připravovat salát z červené řepy. Receptů je milion, a tak jsem nechala na dětech, aby si ho samy sestavily podle svých chutí a dostupných ingrediencí. Jen jsem už neměla prostor pro to, aby držely dávkování v receptu, takže zahučela celá majolka... Musím ale uznat, že salát měly holky dobrý. Finále bylo v rytmu kvapíku, ale stihly jsme prostřít, naaranžovat karbanátky se salátem na talíř a dozdobit lístky koriandru. Bylo to vzhledné a bylo to jedlé. Velmi jedlé, doporučuji vyzkoušet.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *