Družena Komnaty
Naše galerie je již plná princezen a hradů, jenže uznejte sami, která krasotinka by ráda bydlela v temném a studeném hradním příbytku, když si může vybrat načinčaný zámek někdy v době baroka? My jsme si tuhle vymoženost hravě dopřáli, takže každá malovajda si mohla zařídit svou princeznovskou komnatu podle svého gusta. Abychom měli v pokojíčku trochu více místa, pár tahy tužkou jsem vyčarovala 3D prostor, takže náš obrázek měl podlahu, tři stěny a dokonce i dveře a okno. Na děti čekala tedy práce designera, který určil, jakou barvu bude mít koberec či parkety a jakou tapetu si dá na stěny (pojem tapeta jsem si názorně ukázali v naší předsíni). Naším malířským nástrojem se stala obyčejná vosková pastelka, která má na papíře neobyčejnou úlohu, a to zamezit veškeré vodové barvě, aby jí zabírala místo. Děti se se vzory tapety vůbec netrápily a mrskaly jeden proužek, vlnku, kolečko či srdíčko na papír v gigantických velikostech, takže něžná krása půvabného interiéru šla stranou. Zato u podlahy si děti procvičily trpělivost s jednolitou vrstvou voskovky, ač ručičky z toho bolely.
Voskový podklad se poté snoubil s perleťovou barvou vodovek, které zjemnily vzory na stěnách a daly tak skutečnou podobu královského pokojíčku. Většina malých malířek toužila vyzkoušet na papíře všechny barvy, jen pár si zvolilo komnatu tón v tónu v dokonalém sladění koberce a tapet. Po svačině náš čekala další práce bytového architekta, který měl za úkol vybavit pokoj nábytkem. Pozor, ne však ledajakým! My byli přeci stále v baroku, a to se vyznačovalo svou velkolepostí a okázalostí, takže tomu musela odpovídat i načinčaná židle, taburetka, lože s nebesy, skvostné rámy, zrcadla, svícny, lustry a komody. Ač děti viděly něco takového možná jen na nějakém zámku nebo se inspirovaly kresbou mé komnaty, nestačila jsem se divit, jaká úžasná práce pod jejich prstíky vznikala, a to nakreslily tuší i baldachýn ! Když nám zaschlo veškeré malování, mohly jsme si svůj nábytek obstřihnout a nalepit na ta místa, která děti nejvíce lákala. Většinou měla postýlka čestné místo na té nejdelší stěně společně se zrcadlem a otománkem. Děti se tak naučily trochu vnímat na čtvrtce vícerozměrný prostor a samy rozhodovat, kde co bude.
