Družena Královská oslava
Byla jednou jedna holčička Lili, měla krásné blonďaté vlásky a čiperná kukadla. Klidně byste si jí mohli splést s princeznou, kdybyste věřili na pohádky, protože ona jí skutečně byla. V jednu slunečnou květnovou neděli si pozvala malé princezničky k sobě domů. Na výslovné přání veličenstva Lili uspořádala královna se svou dvorní dámou takovou narozeninovou oslavu, o které si budou povídat všechny stromy v zámecké oboře. A že to byla královská jízda!Princátek bylo sedm, stejně jako barev duhy, což přesně odpovídalo názvu Duhového království. Jeho královna měla pod palcem žluté, oranžové, červené, zelené, modré i fialové království s přilehlým panstvím. Kromě toho byly pod její ochranou i Popelka, Růženka, Sněhurka, Jasněnka, Zlatovláska a Rebelka, takže měla opravdu práce s kralováním až nad hlavu. Když jí byla doručena žádost o uspořádaní královského odpoledne, neváhala ani chvilku, aby princezničce Lili vyhověla.
Každému jednomu z princátek přinesla důstojné korunky, které si mohly děti vyzdobit podle své fantazie. Ani blyštivé kameny nechyběly, takže na výpravě po Duhovém království bylo hned zřejmé, že obcí prochází královská družina. Branou do pohádky začalo dobrodružství na celé odpoledne. Děti si vylosovaly barvu svého království a princeznu, kterou budou vysvobozovat. Cesta do kouzelného lesa vedla přes devatero řek a devatero hor, což pro děti znamenalo přeskákat 3 dráhy na cestě k lesu. Po prvotním zběsilém úprku musela královna zakročit a připomenout přítomným princátkům důstojnou a bezpečnou chůzi, takže se všem dětem trázem narovnala ramínka a zvedla hlavička.
První zastávka vedla do podhradí, kde bydlel šikovný řemeslník, co vyrobil královské družině na cestu vaky. Pomocí opasku si je děti nechaly připevnit na tělo a výprava mohla už skutečně začít. Čekalo nás hledání žlutého království, které se jmenovalo Stínové. K tomu, aby si princové zasloužili dukáty, museli nejdříve splnit úkol a najít si svůj hrad či zámek (barevná předloha a její silueta na kartónu) a pak ještě vložit chybějící část do pohádkových kartiček přilepených na hrudi. Během pár chvil jsme měli hotovo a první dukáty v kapse.
Cesta vedla lesní pěšinou, ale nikdo nevěděl na jaké straně číhá na děti další zastavení. Jedno však bylo jasné. Ten, kdo si vylosoval princeznu Popelku, musel mít oči všude. Našli jsme ji na buku, byla smutná a říkala něco o tom, že musí přebírat hrách a nemůže jít na ples, což byl impuls k tomu, aby se dala princátka do práce, obzvláště, když se přebíraly barevné lentilky pomocí brčka! Každý pěkně vcucával bonbony a přenášel je do své misky. Záchrana Popelky ale ještě neskončila, protože jsme našli kouzelné oříšky. Místo skvostných šatů či jádra vyndaly děti opět samé úkoly typu zavaž královně střevíček, udělej pukrle, předveď šíleně smutnou princeznu nebo ukaž, jak se bojíš draka.
Na jihozápadě na nás už ale vykukovalo oranžové království, které neslo název Umělecké. A když umění, tak rovnou divadlo. Princezna Lili dostala svou loutku, stejně tak, jak její princ David. Ostatní princezničky byly dvorní dámy. Ještě opona a představení "Co takhle svatba princi", mohlo začít. Princ byl na roztrhání (doslova), protože každá chtěla splnit nějaké přání a to dá rozum, že na to je jeden princ krátký. Představení ale skončilo smirem a vzájemnými polibky. Práce byla odvedena a další dukáty přibyly do mošny.
V hustém mlází na nás už čekala Sněhurka, opět celá nešťastná, že ztratila své milované trpaslíky. Děti měly tedy zase práci, ale šly na to z vesela. Dokonce se nám podařilo vyjmenovat všechna trpasličí jména. Otrávené jablko jsme raději zapomněli viset na stromě. Přece si nezkazíme výpravu!
Ostatně královská hostina byla na dosah. Jen ještě najít červené království a splnit úkol. A protože mělo název Parádivé, měla princátka za úkol posbírat korále své barvy a navléknout je na šňůrku. Za odměnu pak dostali všichni po dukátu a k tomu přichystanou královskou hostinu přímo pod širým nebem.
S korálky na krku zamířila naše cesta přímo k Růžence, toliko spící panně, která potřebovala vysvobodit ze stoletého spánku. Jediný možný způsob oživení byl pohyb, a tak i královna rozhýbala své kosti a honila po lese své princezny. Koho se dotkla, ten sice (jako) usnul, ale mohl být vysvobozen někým, kdo jej políbil na rameno. Asi už není královna ve své kondici, protože uspávat prostě nestačila. Abychom si ale připomněli příběh o Růžence celý, dostaly děti nápovědu. Bohužel měla přeházené pořadí, které děti musely správně převyprávět.
Zatímco nám lesní ptáčci zpívali ty nejkrásnější trylky a les voněl po pohádce, my jsme vstoupili do další poloviny v hledání království. Úplně v tmavém koutě lesa se schovávalo království modré s názvem Sportovní. Což jasně nasvědčovalo, že i my se budeme hýbat. Nejprve si princátka vyzkoušela královský tenis a pak klasické házení zlatých kroužků na tyčku. Všem to šlo skvěle, a tak další ze zlatých dukátů našel svého majitele.
Šipky nás dovedly až ke Zlatovlásce, princezně to ale zacuchané, takže ji děti musely vysvobodit novým účesem, což v praxi znamenalo zacopánkovat všechny přítomné dospělé gumičkami od shora až dolů. A vytrhnuté nezůstaly jen tři zlaté vlasy, ale i pár desítek šedin navíc. Na krásný účes ovšem patří korunka. Nosit takový skvost na hlavě ale není žádná sranda, protože musíte chodit stále rovně, aby vám nespadla z hlavy, což si mohly děti osobně vyzkoušet s imitací korunky (fazole ve fusekli).
Cesta se nám začala otáčet a byl nejvyšší čas najít zelené království. Podle jeho názvu Slepé, nás nemohlo čekat nic jiného, než hledání princezny. Tentokrát to ale nebyly pouhé kousky puzzlí, ale opravdové děti, které hledají jejich skutečné maminky, a to se zavázanýma očima a holýma rukama. Nevěřili byste tomu, jak jsou někdy dospěláci šikovní! Děti si díky tomu mohly doplnit své dukáty a pokračovat dál v cestě.
Sluníčko na hodinách ukazovalo, že čas pokročil, a i naše bříška nám při představě narozeninového dortu dávala najevo, že bychom měli přidat do kroku. A protože jsme s sebou měli i dva prince, vyměnili jsme vysvobozování Jasněnky za záchranu prince Janoně. Ten nám předvedl, jak se tasí meč a krotí tříhlavá saň. Podívaná to byla pěkná, ale princezny si to rozdaly se vší parádou ještě lépe.
Naše výprava se blížila ke konci a na konci lesa bylo i poslední fialové království s nevšedním názvem Provlékací. Aby si princátka mohla odnést poslední dukát, musela po vzoru slušně vychovaných dvorních dam vyšít svůj obrázek. (perforovaný geometrický tvar na papírovém talířku), jakož i propojit správný počet korunek s počtem na destičce. Zvládli to všichni!!
Vycházeli jsme z lesa obtěžkáni zlatými dukáty, několika kilometry v nohách a s pocitem dobře vykonané práce. Všechna království jsou ochráněna a princezny vysvobozeny. Jen ten jeden poslední úkol nás ještě čekal, a to přímo u princezny Lili doma. Pamatujete? Měli jsme přeci na výpravě dva prince! Jasoně a ......Rebela, bráchu Rebelky, princezny, co dokáže střílet lukem jako Pánbůh a skolit jednou ranou medvěda. Takže tím úplně nejposlednějším úkolem bylo trefit se šípem do terče a pak pomocí punčochové bambule utnout hlavy vodním příšerám v lahvičce. Tamdadadá. Máme hotovo a hurá na dort.
Kocourek Meloun už na nás čekal na zahradě, kam maminka (dvorní dáma) přinesla piškotový dort samé srdce a jahodu, aby popřála své princezně Lili k 7. narozeninám. Od královny dostaly všechny děti po náramku z perel a briliantovém prstýnku, aby měly také něco na památku. Lilinka byla navíc dekorována šerpou, která ji bude navždy připomínat, že být princeznou svého života není jen o jednom odpoledni, ale o báječném ženském putování navždy.
