Družena Maňásková princezna
Jsou dny, kdy se na kroužku Malovajdy tak říkajíc nic světoborného neděje (ve smyslu, malujeme a tvoříme v rámci věkových možností a schopností). Pak ale přijde impuls a začnou se dít věci, které by se asi normálně neděly. Ano, normálně nikdo neodjede v lednu na 2 měsíce do teplých krajin, ale jelikož tomu tak u jedné princezničky v kroužku bylo, mohla si zvolit na rozloučenou co budeme dělat. Bylo jasné, že volba zcela neomylně padne na PRINCEZNU, takže na mě už jen bylo vymyslet, jak tu výrobu pojmeme. Nabízelo se mnoho možností, které upřednostňovaly placatý vzhled, jenže já jsem toužila po stojícím exempláři. Opravdu jsem si lámala hlavu celý večer u Pinterestu, ale když jsem vzala do ruky papírový kelímek od limonády, měla jsem jasno. Uděláme si princeznu maňáska!
A od té chvíle se začaly nápady hrnout jeden za druhým, takže má kreativní duše zaplesala a začala připravovat ingredience několika princeznovských částí. Kelímek tvořil dlouhou sukni, stříbrný brokát na míru (kelímku) dal vzniknout spodničce, barevný háv v šesti barvách posloužil jako pláště (jelikož jsem nebyla ochotna entlovat na stroji ustřižené kusy látek, zvolila jsem lepení alias začištění látky pomocí stužek s tavnou pistolí). Kulatý výkroj ze staršího prostěradla dal tvar hlavičce a ze zbytků žluté vlny vznikly svazky vlásků. Takže, když přišly děti na hodinu, měly připravené 10 v 1.
Ale i tak měly práce dost. Čekalo je totiž šití. Kterému prvňákovi se to stane? Držet v ruce prvně jehlu s nití a tvořit přední steh je zážitek. Jehla se stala rybičkou, která vyskakuje z rybníka (látky) tam a zpět a steh po stehu zanechává za sebou vlnitou stopu nitě. Pak jsme si ukázali ještě rychlou variantu (rybičku), která píchala do látky tak, aby na své tělo skládala látku jako harmoniku. I když měly děti vyznačenou linii, kudy se má jejich cesta ubírat, přesto párkrát obšily látku a muselo se párat. I to je potřeba zažít. Nejprve se šilo do kruhu, po stažení nitě vznikla mošnička, do které si děti daly polštářovou výplň a tím vznikla hlavička. Poté jsme stejným způsobem na plášti zdrhli látku tak, aby se dala přilepit na spodní okraj kelímku. No a pak přišla moje chvíle, kdy jsem poctivě všechno pomocí tavné pistole lepila k sobě - plášť, ruce, hlavu, vlásky a oči v šesti verzích. Holčičky si mezi tím vybraly ozdoby z nepřeberného množství zdobícího materiálu, kreslily obočí, řasy a pusinku na obličej a nezapomněly ani na tvářenku. Sice neměla naše princeznička krk, ale kdo by se nad tím pozastavoval, když vypadala skutečně jako maňásek. Ono totiž vložením dětské ručky do kelímku to tak nějak přirozeně vyplynulo.
