Družena Motýlí hodina
Příroda je dar ze kterého můžeme stále čerpat inspiraci. Pokud vám leží na srdci přání, aby děti malovaly vše, co se přírody týká, nemůžete se zachovat jinak, než ji následovat. Ke mě přišel nápad při procházce kolem našeho rybníka, kde na louce poletovali motýli, a tak další hodina patřila jim. Celý jejich příběh je tak trochu tajemná záhada. Málokdo by viděl v nenažrané housence, která všechno spase toho barevného anděla, který se vylíhne z kukly. Ať už je to bělásek, žluťásek nebo babočka, všechny čeká náročná cesta od pomačkaných křidélek do jejich narovnání. To chce čas, trpělivost a odvahu projít si tím procesem od začátku až do konce. Připomíná mi to tak trochu pohádku O ošklivém káčátku. Dalo by se říci, že to symbolizuje i přerod dítěte v dospěláka. Ač tuhle moudrost děti budou teprve zažívat, malovat se dalo hned.
Naším pomocníkem byla černá čtvrtka, pár vzorů křídel a tempery, které děti nanášely prsty nebo vatovou tyčinkou. Fígl byl v tom, že se malovalo jen na jednu polovinu a barva se posléze otiskla na obě strany. Tím vznikl nádherný průnik barev a tvarů, který je pro motýlky tak typický. Člověk by si myslel, že se děti pustí do těch veselých barev, které jsou na černém pozadí dobře vidět. Opak byl pravdou. Tento den patřil prostě modráskům s fialovým podtónem. Čím více potěšení z malování bylo, tím přibývalo i více barev na křídlech, takže z našich krasavců byli otakárci na desátou. V této bohulibé činnosti jsme pokračovali až do té doby, než jsme vypotřebovali všechny velikosti. Ten největší byl už vystřižen, zatímco ty menší si děti kreslily a vystřihovaly samy.
Zatímco motýlci usychali na trávě, namalovaly si děti svou zelenou louku s květinkami. Použili jsme vodové barvy a tupování velkým štětcem, zatímco květy byly malovány gelovými pastelkami. Bylo slunné počasí, a tak nám výkresy dobře schnuly, takže jsme mohli na závěr pomocí tavné pistole připevnit motýly na čtvrtku právě včas. Když si domyslíte, že kolem nás poletovali jejich skuteční bráškové a na zahradě spalo miminko, byl to čas vskutku božský.
