Oslava chameleonů

Když jsem jedno sobotní dopoledne obdržela od své kamarádky sms zprávu, že mám možnost jet s její celou rodinkou na dětskou operetu, a tím pádem být během půl hodiny připravená k odjezdu, netušila jsem, co všechno tenhle bláznivý nápad přinese. Kromě famózního divadelního představení, které jsem prožila po boku dívenky mnoha talentů, jsem vyslechla cestou zpět v autě i její přání ohledně  narozenin. Bylo to jednoduché a prosté, měly být zelené a navíc s tématikou chameleona, kterého dostala loni od Ježíška. Slovo dalo slovo a já se najednou stala scénáristkou a režisérkou jejího dubnového termínu. Pozvánky byly rozeslány půlce třídy, poznávací znamení - zelené oblečky a sraz ve tři. Zvonek nestačil utichat, jak stále chodily děti s dárkovými taštičkami pro oslavenkyni. Počasí pro chameleony sice nebylo zrovna ideální, přesto s námi jeden živý dorazil do Druženy. Dle přání zákazníka byla celá (ale fakt) zelená a s příchozími dětmi i hodně veselá.

Ještě před cestou ven si děti vylosovaly lupínky s čísly a rozdělily se tak zcela dobrovolně do dvou skupin podle lichých a suchých čísel. Oranžové a zelené  krepáky na rukou, kloboucích či zipech jasně ukazovaly, kdo je kdo. A aby nebyl přechod na místo určení tak jednotvárný, byl stanoven úkol č.1, a to najít po cestě co nejvíce předmětů na písmenka P a K. a také ve školním areálu sledovat stopy chameleonů.

Příběh chameleona Fridolína zahájil párty a byl psán pro teenegery, aby se dozvěděly něco o tomto živočichvi a poučily se o seznamovacím rituálu. Náš imaginární chameleon měl na tabuli připravené pro děti narozeninové úkoly. Po splnění každého z nich skládaly děti puzzlík po puzzlíku tělo barevného chameleona

Co by to ale bylo za oslavu chameleonů, kdybychom neměli ochranná zbarvení. Tenhle zkrášlovací proces děti milují a ve dvojicích se zmalovaly jak zákon káže. První, co však potřebuje chameleon ke svému žití, je světlo a teplo, což jsme měli, a tak jsme museli zvířátko řádně nakrmit. Potravou se stal papírový cvrček, který měl doputoval od jednoho dítěte k druhému pomocí brček v pusinkách až k našemu Fridolínovi. Ten si ale žádal mít vlastní teráruim, což si vyžádalo úkol č.2, a tak z dřevěných kostek vznikla během chvilky ta správná obydlí. Stále to však nebylo ono, protože kůže chameleona byla průsvitná, proto další úkol zněl - hromadná vybarvovačka - 2 papíry, 12 dětí a 6 barev. Byl to hukot. Chameleon Fridolín chtěl další porci dobrodružství a potřeboval se trochu protáhnout, k čemuž mu posloužil žebřík místo větve. Děti pak přes něj chodily popředu, pozadu, snožmo i skokem. Tenhle výkon by unavil i geparda, a tak jsme si zašli do jídelního koutku, abychom se občerstvili. A že bylo čím! Chlebíčky, ovoce, zákusky a hit dne - opékané marschmallow.

 

Druhá polovina narozeninové oslavy začala hledáním vzkazu od Fridolína. Každé družstvo  pátralo po dílkách své barvy a pomocí tajných kódů (morzeovka a mřížkovka) mělo text vyluštit a odpovědět, což se nakonec podařilo. Jenže náš chameleon byl stále nesvůj a chtěl, aby se děti přiučily i dalšímu jeho umění, a to zasáhnout svou kořist. Pravda, on to dělá svým dlouhým a mrštným jazykem, ale my jsme si na to vzali pistolku přícucku a trefovali se do terče na tabuli. A protože i chameleon potřebuje procvičit svou paměť, zahráli jsme si tradiční Kimiho hru na zapamatování 10 předmětů a pak zapojili i své ruce k dílu a vytvořili luxusní výstavu chameleonů z domácí modelíny. Není divu, že se to všem tak povedlo, pózoval nám totiž živý chameleon!!!

A i ti se chtějí někdy pobavit, když se dívají na barevný svět kolem sebe. Ti naši iluzorní i ten skutečný, měli k tomu báječnou příležitost, když sledovali, jak se děti společně s muzikou a balonky baví. Naše velké terárium ožilo a tancovalo se, skákalo až balónky praskaly.  Na klidnou notu  jsme přešli zase na naši zelenou louku (deky) a každé dítko si vylosovalo svou dovednost - zpěv, malba, cvik, znalost....do čehož se na chvilku zapojili ii přítomní rodiče. Čas nám nějak rychle utekl pod rukama, a tak jsme si ze zbývajících úkolů vybrali to nejlepší. Jedna skupinka si dala závody s jedením zeleného pudinku bez rukou a druhá si začala tvořit svého vlastního chameleona z filců, kterého pak přilepila na pytlík.

 

Jen tak tak jsme stihli to hlavní a nejdůležitější. Popřát  naší oslavenkyni všechno nejlepší, předat jí dárečky, udělat rituál s famózním dortem a společně se vyfotit. Pak už se děla vůle Boží a prostor patřil svobodnému užívání si vydařené  narozeninové oslavy. Děti malovaly oslavenkyni obrázky do její velké knihy, hrály novou hru, malovaly si na tabuli nebo šermovaly s balonky.

Seděla jsem tam v zeleném oblečku s barevnou parukou na hlavě a užívala si ten úžasný pocit spokojenosti, který vyvěral z prožitého dne. Největší odměnou bylo pevné objetí malé oslavenkyně a její slova: "Děkuju, to byla ta nejhezčí oslava na světě". Nikdy mě nepřestanou tyhle chvíle dojímat a udělám všechno pro to, aby je mohli vnímat i druzí. Miluji dětské narozeninové dny, protože mi připomínají, že život sám je jedna velká oslava.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *