Oslava dinosaurů

Ne každá holčička chce mít na své oslavě narozenin princezny. Naštěstí jsou ale i takové oslavenkyně, které jsou vedeny svou fantazií třeba například do Doby ledové, kde se to dinosaury jen hemží. Jednu takovou znám - má modrá kukadla, křehkou duši s touhou povyrůst do nebeských výšin a jmenuje se Adélka. Už 14 dní předem projevovala úžasné nadšení z toho, jak se těší na svou dino-oslavičku. Nemohla jsem ji zklamat, a tak jsem si jednoho večera sedla s tužkou v ruce k filmu, abych lépe vklouzla do narozeninového děje. Musím se přiznat, že mě pobavilo nejen dívání, ale hlavně nápady, které jakoby mimochodem samy přicházely.

Bylo mi hned jasné, že sice budu kopírovat děj filmu, ale že aktéři z toho udělají ještě lepší variantu. Smečka byla jasná - 8 dětí a 8 postav z filmu, jako kdyby nám to někdo už dávno přichystal :o) Každé dítko  si vylosovalo kartičku se jménem jednoho z tlupy. Snad zázrakem všechna filmová jména dokonale ladila se skutečným malým hrdinou - (Adélka si vytáhla mamutí holčičku Broskvičku , to člověk nevymyslí !) Ještě jsem ani nestačila oznámit, že mamutka Ellí čeká rodinu a hned jsme se ocitli "na dětském filmovém hřišti". Stačilo k tomu vstoupit do kruhu z velice elastické látky, kde jsme se jako tlupa shromáždili a nechali se tíhou svých těl houpat. Už na začátku bylo vidět, že smečka holčiček a kluků bude fajn, a tak došlo i na téma těhotenství u mamutů, kde si děti vyzkoušely, jak to vypadá v praxi, když má někdo velké bříško. Zavázat si třeba tkaničku nebo si sednout do dřepu, aniž by bylo uvnitř mamuťátko na placku, byla sice fuška, ale hlavně sranda.

Adélka jen svítila, když seděla mezi svými kamarády u jednoho stolu, jedla popcorn a přitom malovala slupovacími barvami postavičky z filmu. Do děje oslavy vzápětí vstoupil Side se svými ukradenými vejci Skořepkou, Vejcou a Žloutkem, čímž začala akční část odpoledne. Namalovat si koupené vejce děti zvládly celkem dobře, ale pak měly napodobit třeskutou jízdu lenochoda a projít krátkou překážkovou cestu tak, aniž by se svého vajíčka dotkly rukou. Když i tuhle krkolomnost ustály, přišla hodina pravdy a úkol "házení vajec ve dvojicích", který přenesl adrenalin z pohádkového děje i na naši odpolední zahradu.

Přechod z doby ledové do podzemní říše dinosaurů proběhl sice symbolicky, zato se skutečným prožitkem. Lavor s ledovou vodou před dětským tunelem naznačoval cestu jeskyní, kudy se smečka vydala hledat svého kamaráda Sida. Dinosauří svět znázorňoval druhý lavor s teplou vodou, odkud se šlo na velkých obřích stopách dál. Reakce dětí byly úžasné, až by mohl leckterý dospělák závidět, jak je snadné dostat se do jiné myšlenkové reality.  Svět pravěkých zvířat odkrylo dinosauří pexeso, které naladilo kamarády na klidnější notu. A protože po takové dlouhé cestě bývá i šavlozubý tygr hladový, dali jsme si všichni typickou pochoutku z doby ledové - zmrzlinu :o)

 

Být v podzemí není žádná sranda, když potkáte ostříleného lasičáka Bucka, který vypadá jako pirát. Naštěstí má dobré srdce a vede své kamarády "Džunglí děsu", kde se  vyskutují jen samé masožravé rostliny. Jednu takovou jsme také měly - vyrostla na dětské trampolíně a měla květ podobný duhovému padáku,  z jehož středu visely balonky se samými bonbony. Prásknout je bylo jen otázkou okamžiku. Aby byl prožitek 100%, naskákaly děti do připravené vířivky a hrály si s vodním balonky, které představovaly nenechavé masožravky. Možná už byly ty kytky najedené, já nevím,  ale pravdou je, že děti zůstaly celé - mokré, šťastné a spokojené.

Pravidla dobrodruha Bucka zvané "Prďárna" měly také úspěch. Bod č. 1 = "Poslouchej jen Bucka!" (alias poznej sluchem, z jakého materiálu slyšíš předměty), bod č. 2 = "Vždycky jdi uprostřed cesty" (aneb otoč se 4x dokola kolem tyče a dojdi středem zpátky bez motání) a poslední bod č.3 = "Kdo prdí, jde poslední", jsme udělali už na začátku, když jsme měli co nejdříve opustit pérovací rondo.  Poslední s nožkou zůstavší uvnitř bylo dítě "prdík"(no odnesla to Adélka).

Cesta vedla dál přes "Strž smrti", takže děti čekal přechod přes chatrný žebřík nad hlubokou propastí. Úkol na první pohled hrůzostrašný, neboť k tomu všemu musely přejít všichni se zadrženým dechem, jinak by je pohltily zelené výpary ze dna, které přivodí smrt nekonečným smíchem. Na to jsme se museli řádně připravit a vyzkoušet si, jak dlouho vydržíme bez dechu.  Pak jsme naopak použili hlas se slovíčkem já, abychom zjistili kolik sekund nám vydrží  dech při volání o pomoc a po této  důkladné přípravě jsme jeden po druhém přešli poslepu se zatajeným dechem skutečný žebřík na trávě. Některé děti nevydržely s dechem, takže následovalo lechtání všech všemi. Adélka v této části byla nejlepší a rozesmála své vzdorující kamarády.

 

Smích vystřídala zvědavost, když jsme přešli k dalšímu úseku cesty, zvané "Tabule útrap" . Ve filmu jde smečce tak trochu o život, ale my jsme pojali tuto část velmi hravě tím, že jsme zkoumaly "lávopády" v talířku s mlékem, do kterého jsme nasypali barvu a vatovou tyčinkou namočenou v jaru dělali zázraky přesunů a tvarů.  Situace se však vyostřila, když skupinu napadla letka ptakosaurů, které děti sestřelovaly praky. Na běh Diega a narození mamutí holčičky Broskvičky už nedošlo, protože zvítězila zcela lidská přirozenost "hlad" a jak jinak, než na narozeninový dort. K tomu děti došly ve dvou skupinkách. První "Ledo" spojila svá těla kolíčky a zdárně dorazila ke stolu se zelenou hosenkou, druhá "Dino" skupina hravě zvládla poslední úkol programu a pak se mohlo už jen baštit a rozdávat dárky. Počasí nám více než přálo, děti byly prostě úžasné a narozeninovou oslavu jsme si všichni užili.

Když jsem ještě týž večer znovu potkala oslavenkyni Adélku, vzala mě kolem pasu a řekla: "Ivo, děkuji ti za úžasnou narozeninovou oslavu" a já věděla, že jednou  z "malé Broskvičky"  vyroste velká a krásná žena, která svou nevinností bude dělat radost všem, stejně tak, jako ji právě udělala mě.

P1090976

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *