Pouťové narozeniny

Ač je dávno po svátku Matěje (a tudíž i po jeho vyhlášené pražské pouti na Výstavišti), nic nebrání tomu, aby se mohla tato záležitost odehrát třeba i v Tuchoměřicích. No já nevím jak vy, ale mě ty moderní atrakce na velkých poutích k srdci vůbec nepřirostly. Už jen při pohledu na dětský kolotoč v parku se mi zvedá žaludek, natož na nějaké centrifuze. A tak jsem zůstala věrná staročeským poutím z dob kocourka Mikeše, který jel do Hrusic na trakaři. Ostatně jednu takovou podobnou pouť jsem před lety zažila ve Středoklukách, coby její spolutvůrkyně.

Plánovat pouťové odpoledne pro celou vesnici nebo připravit narozeninovou oslavu je v podstatě totéž, jen počet účastníků se liší. Vždyť všude je kolotoč, houpačky, střelnice, dobroty a balonky. U první varianty je všechno opravdové, u té narozeninové se hraje na "jako", v čemž spočívá kouzlo dětského hraní. Pojďme se tedy podívat na zahrádku jednoho rodinného domku, kde se v dubnové nedělní odpoledne roztočil kolotoč dětských přání.

A když kolotoč, tak pořádně barevný. Co jízda, to zážitek. Děti měly možnost točit kolem štěstí, jehož ručička vždy ukázala na nějakou zahradní atrakci (alias rekvizitu či předmět podomácku vyrobený). První losování zamířilo přímo k míse pouťových koláčů - pěkně vypečených, mákem a povidly plněných a mandlemi zdobených. Co hladovec, to jeden talířek, ale....ouha zakopla jsem a koláčky se rozsypaly po trávě.....ještěže umí děti skládat papírové puzzlíky, jinak bychom se nedozvěděli, jak byly dobré. Za každý splněný úkol si mohly děti navléknout jeden měkký Marshmallow, takže jsme měli během chvilky prázdnou mísu, ale několik bonbonových špízů.

Druhý los nás dovedl ke společnému stolu a opět jsme mlsali. Tentokráte to bylo staročeské lízátko, kterému daly děti tvar kroucením barevné modelíny stočené do šnečka. S dřevěnou špachtlí na míchání kávy vypadalo jako opravdové, jen ho dát do celofánu.

Na řadu přišel i "houpací kůň" a jeho slalomový běh do kopce. Nechyběl ani silák se svými ocelovými svaly, kterými držel lano a houpačka z klády a prkénka, na které si děti vyzkoušely svou rovnováhu a cit pro spolupráci. Pouťové kolo štěstí chrlilo jeden zajímavější úkol za druhým. Střelnice měla hned několik nabídek - střelbu míčem do plechovek, střelbu prakem do růží na brčku nebo střelbu šipkami do balonků. Těch bylo ostatně všude plno, jak to na správné narozeninové oslavě má být. K nim přibyly ještě balonky papírové, které byly rozsety po celé zahradě, a které měly děti za úkol najít a sestavit z nich své jméno.

A co by to bylo za pouť, kdybychom si zase nezašli na něco dobrého. Takové pečené koblížky (pozn. "donuty"), jsou ideální soutěživá potravina. Stačí je uvázat na provázky a pověsit na tyč. Pak už jen bez rukou stačí kousat a nelapat zbytečně do vzduchu. Sladká nota pokračovala zdobením perníkového srdce cukrovou polevou zdobenou barevnými posypkami, jedlými papírovými květy nebo perličkami. Na řadu přišlo i badmintonové lízátko, se kterým se bezva pinká do balonků a stejně tak jsme si užili i házení zmrzlinových kopečků (vatové koule) do papírových kornoutů. Když k tomu přidáte ještě lovení bublin a výrobu pilinového míčku z krepáku a gumiček, máte před sebou kompletní vydařené odpoledne.

A i když jsme si hráli na "jako", měli jsme stále plná bříška. Maminka s tatínkem se o nás dobře postarali a pro svou malou oslavenkyni přichystali i úžasně dobrý narozeninový dort. Poslední soutěž panáčka Pinocchia a jeho pytlíčky štěstí z pouti završily odpolední program a nám nezbylo místo už vůbec na nic. Domů si děti odnášely pořádnou náruč svých výtvorů a skoro to vypadalo na ten trakař...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *