P(r)opletený Tvořílek

Tvořílek už to táhne šestým rokem, a zdá se, že je tak trochu přeinspirovaný :o). Jeho první hodina v tématu Svět kolem nás nebyla zrovna z těch, které by se daly pověsit na nástěnku premiantů. Když tak bádal mezi svými krabicemi s materiálem, našel proužky barevného papíru, ze kterými se dělá pravidelně na vánoce řetěz, jenže to už je profláklá věc, že. Papír je totiž úžasný materiál, který se dá zmuchlat, přeložit, natočit a nebo.....Nebo se z něj dají udělat ruličky, tenké jako brčka. Potřebujete k tomu jen jednu špejli, na kterou se namotá proužek papíru. Jediná nevýhoda je ta, že se papír musí stále přidržovat hodně natěsno u špejle, jinak hrozí ,že se mu ty kudrdliny uvolní a rulička je v háji. Zkoušeli jsme to ze začátku mnohokrát, na stole i v ruce, nakonec se nám po pár nezdarech začala sklenice barevnými stébly přeci jen plnit.

To, proč jsme si museli namotat tucet brček, mělo jeden jediný důvod, a to výrobu kalíšku/šálku/misky, které budou upleteny právě z těch papírových ruliček. Po instruktážním videu a názorné ukázce jsme začali dnem z tvrdého papíru. Dvě kola si děti polepily barevným papírem a dovnitř jednoho z nich jim Tvořílek naznačil místa, kam se budou lepit první tyčinky. Ty už měly děti předem připravené, takže nám šla práce dobře od ruky. Díky kolíčkům a šroubovacímu lepidlu držela následně osnova jak přibitá a připomínala tak trochu chobotnici nebo hubené sluníčko. Nastal čas pletení. Opět dětem pomohlo říkadlo: "Kámoš nahoře si lehne napravo vedle dalšího kamaráda, obejme ho a zaujme jeho původní polohu..." Tím jsme docílili zdárně prvního kola, které bylo stále přehledné, nízké. Ovšem pak začal působit propletenec prstový, jenž mátl děti jak mohl, a to přesně v bodě, kde se musejí ruličky do sebe zastrčit tak, aby bylo spojení nepřerušené. Jenže to, že je konec ruličky,  zjistily děti až opravdu na úplném konci a už nebyl prostor k tomu, aby se další návaznost zasunula dostatečně  hluboko. Ani lepidlo v tomto případě nepomohlo, takže se zákonitě dostavil pocit zmaru, flustrace a zájem klesl na povážlivě nízkou hodnotu. To pak musel Tvořílek zastřihovat zmuchlané konečky, aby se výška kalíšku vyšplhala alespoň do poloviny. Po této kalamitě bylo sice už vše v pořádku, ale úhlednost vzala za své. Nicméně výrobek jsme společnými silami skoro dokončili a řekli jsme si, že si pro příště zkusíme něco mnohem jednoduššího. Na druhou stranu je ale nutno dodat, že pochvala je za náročnost více, než na místě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *