Družena Pugét knoflíkový
Vymyslet ten správný nápad pro Švadlenku je mnohdy dílem náhody, nemalé trpělivosti a tvořivého ducha. Naštěstí se všechny tyhle tři indicie spojili v jedno, a já mohla předstoupit před dívky s originálním nápadem, kterak předat zkušenosti s přišíváním knoflíků a zároveň z toho udělat hezký dárek. Mé přípravy začaly zabořenou hlavou v krabici se zbytky látek, odkud jsem vylovila barevné puntíkaté kousky přímo stvořené pro květiny s knoflíkovým středem. Jediné, co k tomu bylo potřeba udělat, byly šablony různých okvětních lístků ve správné poměru k velikosti knoflíků a trochu si pohrát s barevností a počtem dírek. Pugét byl sice jednoduchý, ale kdo by se přišíval s padesáti knoflíky? Nám stačilo získat povědomí o správném postupu, a na to ty tři kousky stačily.
Na švadlenkovském stole nesměla chybět krabička s jehlami, nitě (černá a bílá), navlékáček, nůžky a zmíněné šablony, knoflíky a látky. Výběr byl velký, stačilo si jen správně vybrat. Pak začala předváděčka na mnou zhotoveném modelu knoflíku z kulatých papírových tácků, díky čemuž si děti oživily krejčovské termíny jako "dvojitá nit", "uzlík", "rub a líc". Pravidlo přišívání knoflíku bylo jednoduché = začni odspoda! (v pořadí jehla, uzlík, látka, jedna knoflíková dírka a vrať se zpátky tou protilehlou). Tyto kroky jsme provedli celkem 3x a poté se naučili vpíchnout jehlu mezi látku a knoflík, abychom opět 3x obtočili "krček" nitě a tím upevnili šití. Posledním krokem bylo zapošití nitě na rubu. I když měla látka vyznačený svůj střed křížkem, stejně bylo pro děti obtížné "vystředit" knoflík na niti tak, aby nevybočoval. A od toho tu byla dospělá Švadlenka, aby rozmotávala nitě, dělala uzlíky a stále radila, kterou barvu nitě ke kterému knoflíku zvolit.
Vždycky se v hodině najde chvíle, kdy tohle všechno odpadne a děti si už samostatně tvoří podle svého, což je přesně ta správná pohoda, která u takovýchto činností má být. Povídá se a přitom se tvoří. Občas si připadám jako jedna z těch sousedek, co drhá peří ve světničce a propere při tom povídání celou vesnici. Holčičky si vybraly ze šablon různé druhy, takže jejich kytička byla opravdu originální. Co květ, to jiná barva ladící s barvou knoflíku. Abychom dali pugétu tvar, museli jsme přilepit tavkou květy na křídový papír (čimž jsme zakryli to šněrování vespodu) a pomocí zelených pastelek nakreslili stonky a listy. Při té příležitosti jsme si vyzkoušeli ještě, jak se dělá mašlička ze stužky, a i tu jsme přilepili k papíru. Na úplný závěr se děti vrhly na gelové třpytky a zpečetili tím svůj výtvor.
