Družena Rychlé šípy
Jaroslav Foglar by se divil, kam všude se jeho Rychlé šípy dostanou. Udělat si Stínadla v tuchoměřickém lese je čin odvážný, ne však pro bandu kluků a holek, kteří se rozhodli postoupit zkoušku v lovení bobříků. Když jsme se sešli jednu dubnovou neděli na místním "dýňovišti", bylo skoro léto. Ideální čas k nějaké výpravě za dobrodružstvím. "Klubovna Rychlých šípů" (kout pod borovicí) zvala ke společné schůzce, kde se všechny přítomné děti nejen seznámily s legendární peticí čestných hochů, ale také se vším, co je nutné vzít si s sebou na výpravu, a to formou hry. Ešus, lano, svíčka nebo nůž, to všechno si musely zapamatovat v nekonečné větě: "Na výpravu si s sebou vezmu...............". Ukázalo se, že poslední skaut tatínek má velmi dobrou paměť.
Děti čekalo celé odpoledne lovení bobříků, a hned ten první zněl: Najděte sáček se svým jménem a namalujte si je 13 různými barvami. První část byla dílem okamžiku, druhá se ukázala býti s akrylovými barvami poněkud složitější, nicméně více byla pomalována korková kolečka, než li děti, co byl úspěch. Zanechali jsme výtvory schnoucímu osudu, čímž byl bobřík DOVEDNOSTI splněn a vydali se společně po stopách vpřed. Ty první značky byly kreslené křídou a ukazovaly, kam jít v klidu, kde spěchat a kde se nachází zpráva.
Bobřík HLAVOLAMU na nás čekal za rohem. Děti rozluštily šifrovanou zprávu - Tgarnam je jdeen z nírestajšch halovlmaů na sětvě. Clíem je vřoivt ozerbac s vžíyiutm sdemi dklíů. - a s malou nápovědou se jim podařilo ve skupinách složit dům, čtverec a obdélník.
Šipky vedly dál přes silnici a my se dostaly do zákoutí Stínadel. Jiný bobřík, než li ODVAHY, zde nebyl myslitelný, a tak za zdmi hřbitova hledaly děti opět další obrázek z Rychlých šípů, který je dovedl k nedaleké další zašifrované zprávě, tentokráte ukrytou v očíslovaných samohláskách:
N1JD2 V 4K4L3 K4PŘ3V5, 5TRHN3 J3 H4L45 R5K45 1 D4N2S J3 J1K4 D5K1Z SV2 4DV1H6. Skutečnost předčila jakékoliv očekávání, a i když bylo slyšet občasné au a prstíky od kopřiv brněly většině, odfajfkovat si splněný úkol mohly na kartičky úplně všichni.
Pobývat dlouho v nebezpečném území bylo na pováženou, a tak lovení bobříka HMATU mezi náhrobky bylo svižné. Děti přinesly na hromadu "hmatové kartičky" a poslepu dávaly dohromady dvojice z různých materiálů. I když byl slunečný den, oči nepřítele na nás koukali všude, takže jsme spěchali dál po šipkách, vedoucí k lesu.
Obrázek Rychlonožky dětem napověděl, že je čeká bobřík SÍLY. Tu si vyzkoušeli všichni ve skupinách i ve dvojicích v přetahování lanem. Svaly na rukou i na nohách se napínaly až k prasknutí, naštěstí to lana vydržela a výsledek byl nerozhodný.
Na lesní cestě se změnilo značení šipek, a tak museli malí skauti dávat větší pozor, aby nesešli z cesty. V našem příběhu se začalo pomalu stmívat a celou výpravu čekalo postavení tábora a založení ohně, protože místní lesy jsou samá divoká zvěř a ochrana je více, než nutná. Děti musely opět najít rébus, podle kterého si svépomocí postavily tři druhy ohnišť - hranici, pagodu a pyramidu. Byly sice miniaturní, ale úkol bobříka OHNĚ byl splněn.
Klidná noc však děti nečekala ani náhodou. Rej dotěrných komárů je vyštípal ze spacáků a jim nezbývalo nic jiného, než prchnout ve tmě před jejich kusadly. K tomuto účelů bylo připraveno bludiště mezi stromy, které musely děti poslepu projít. A že jim klacky a křoví úprk jen ztěžovaly, byl jakýsi bonus opravdovosti. Dalšího uloveného bobříka si ale musely rozluštit v morseovce: /… /.-.. /. /.--. / ---/ - / -.-- //
Po náročné noci čekalo naše dobrodruhy trocha zábavy, při které si ulovily dalšího bobříka HBITOSTI. Hra v kruhu s míčem, který se předává uvnitř, zatímco hráč obíhá vně, byla dobrým oživením. Vždyť už jsme byli na výpravě druhý den, a to pěkně hladoví.
Najít namazaný rohlík místo šišek se nám nepodařilo, a tak jediným způsobem, jak nezemřít hlady, byla trefa přímo do středu, ať už prakem nebo lukem a šípem. Představa, že pouhým zásahem získám křupavý řízek, aby docela hmatatelná. Ostatně už i maminky, které zůstaly s malými dětmi na základně, začínaly mít obavy o bříška svých dětí a i o narozeninový dost, stále čekající na své vysvobození.
Za hranicemi lesa však čekaly ještě čtyři bobříci. Ten nejtěžší se ohlásil hned - bobřík MLČENÍ! Dorozumět se bylo možné jen prstovou abecedou nebo posuňky, což jde za svižné chůze celkem špatně, navíc když se přítomní tatínkové neustále na něco ptají.
Ještě než jsme došli k obrázku Dlouhého Bidla, přišlo o bobříka mlčení pár dětí. Další část to porušila při předposledním úkolu, kdy se Rychlé šípy rozhodli zúčastnit závodu v indiánském běhu (10 kroků, 10 běhů). Jelikož byl konec závodu na dýňovišti, bylo jen otázkou osobní čestnosti, zda si děti po pravdě splnily bobříka MRŠTNOSTI nebo to s vidinou jídla hodily za hlavu. To druhé by bylo po té okružní cestě celkem logické.
Nicméně poslední bobřík stále ještě visel ve vzduchu, spíše řečeno v paměti všech, neboť na začátku výpravy si měly děti zapamatovat trojciferná čísla u obrázků Mirka Dušína, Jindry Hojera, Rychlonožky, Jarky Metelky a Červenáčka. Ulovit tohoto bobříka bylo těžké, ne však pro skautku Emu, která nejenže znala příběh Rychlých šípů jak své boty, ale držela ve všech disciplínách prim. Klučicí trojici oslavenců by se hodila do party!
A i když jsme ten den neulovili všichni všechny bobříky, našli jsme tajemství Rychlých šípů - Ježka v kleci. Byl ukrytý v pokladu vysoko na stromě a ukončil tak další krásnou narozeninovou oslavu. Nechyběl ani ten klasický dort a společná fotka, která jen dokresluje, že nás bylo na tu dobrodružnou výpravu opravdu hodně.
