Družena Rýže z trouby
Někdy je hodně těžké vybrat si v restauraci takové jídlo, které má určitá dietní specifika, sloužící ku prospěchu člověčího zažívání. Hranolky, burger, ovar nebo smažák nejsou těmi pravými kandidáty na odlehčenou stravu, ale rýži v jídelním lístku většinou najdete. Ta je totiž tou laskavou surovinou, která žaludku tolik neublíží. Ještě do teď si pamatuji, jak jsem při střevních potížích musela jíst jen suchou rýži s trochou mrkve. No a teď to jím docela dobrovolně a ráda, protože s rýží se dají dělat divy, jen je potřeba vědět, jak na ně. Když jsem vařila prvně svou dávku rýže, věděla jsem jen něco málo o vodě a soli. Poměry mi byly tehdy cizí, takže buď byla rýže nedovařená nebo připálená. Dnes mám na to doma rýžovar, který si spokojeně bublá, zatímco já si chystám jiné suroviny. O tom, že existuje několik druhů rýže, jsem se také dozvěděla až postupem času, a tak mám teď doma rýži kulatozrnnou, střednězrnnou i dlouhozrnnou, nemluvě o sushi rýži, basmati nebo mé nejoblíbenější jasmínové. Děti tedy měly možnost vizuálně posoudit jejich vůni i tvar.
Na rizoto se hodí rýže s malými zrníčky, o čemž velice dobře vědí Italové, když připravují své rizoto z rýže arborio nebo carnaroli, mající výrazný bílý vnitřek (tzv. perlu). My, coby Češi jsme až tak daleko nešli, neboť naše rizoto není krémové, nýbrž kašovité, čemuž odpovídá i druh rýže. Asi jsem měla smůlu při nákupu v místním obchodě nebo byla rýže umělá, já netuším, ale zrovna při našem vaření se nechovala tak, jak by se chovat měla. Ale nepředbíhejme. Před začátkem vaření jsem vzala děti do pohádky a začala imaginárně vařit pro chudinu z vody a rýže. Poté jsem přešla do podhradí a nahradila vodu výživným kuřecím vývarem, a pak jsem skončila u samotných dvořanů a vaření rýže vyměnila za pečení v troubě, které je v zimě tzv. TOP. S touto průpravou jsem se těšila na šťavnaté zeleninové rizoto, které hraje všemi barvami a chutěmi. Celou hodinu a půl to tak skoro vypadalo, než jsme ochutnaly s dětmi rýži.
Ale nepředbíhejme a vraťme se k barevnosti našeho pokrmu. Oranžovou barvu zastoupily kostičky mrkve, žlutou kuličky kukuřice, zelenou proužky pórku, bílou cibulka a tělovou osmažené kousky kuřecího masa. To vše obalené v tuku a dochucené solí a sýrem. Je pravda, že setkání s kuřecím prsem navodilo trochu nestydatou atmosféru, ale za ty roky jsem to tak trochu očekávala. Dívky nezklamaly a naopak přitvrdily, takže jsem obrátila jejich pozornost na odblaňování tuku a vlákna v mase s jejich správným krájením. Do této chvíle byl pekáč s naší rýží pro krále stále v troubě a pod pokličkou, zatímco mi jsme stáli u plotýnek a restovali maso a poté i zeleninu. Finále mělo být spojením s rýží, ale ta ne a ne se dovařit, takže jsem ji mrskla do hrnce a dala na sporák. Fakt mě holka zklamala. Mezi tím si holky nastrouhaly sýr, zametly a utřely nádobí. Já zachraňovala čest rýže. To už ale bylo dávno po "al dente" a hmota připomínala spíše nákyp. Nicméně nebyl čas na hrdinství, takže jsme spojili co se dalo a pomocí kopečkovače na zmrzlinu vytvořili úhledné tvary pro zdokumentování. Ovšem než jsem tak stačila učinit, měly děti dávno porci v sobě.....no my doma jedli rizoto skoro týden, tak nějak se mu pořád nechtělo mizet. Ale zpráva od jedné maminky, že jim dcera uvařila znovu rizoto ještě týž večer doma, mě opravdu spravila náladu. Takže děkuji.
