Družena Saň pohádková
Jak se tak pomalu brouzdáme pohádkovou říší, seznamujeme se postupně s jejími bytostmi. Mezi ty obrovské patří i obluda s několika hlavami neboli DRAK, co chrlí oheň a má křídla. Nepleťte si ho prosím se SANÍ, ta má hlavu jen jednu, a jestli létá, to fakt netuším, ale dětem jsem se jí snažila připodobnit představou chameleona či dinosaura s křídly.....Každopádně se tady ale můžeme shodnout na tom, že naše pohádková bytost má cosi společného s hady a ještěry. Jelikož jsem si nikdy draka nehladila, nemám ponětí jakou má kůži, jak obrovské jsou jeho zuby a jak si třeba brousí své zabijácké drápy. Jen tak matně tuším, že mezi námi tito tvorové stále jsou, i když zrovna ne nám na očích.
Raději, než dračí existenci, bych zde ráda rozvinula spíš techniku, kterou jsme použili na ztvárnění pohádkové saně. Její příprava je sice delší než samotná aktivita, ale zato je velice oblíbená pro svou patlací složku. Ještě před nedávnem frčel mezi dětmi tzv. "sliz", který se naší škrobové hmotě tak trochu podobá. Oproti němu se však s ní dá velice hravě výtvarničit. To, z čeho se dělá pudink, děti věděly, takže stačilo vyměnit mléko za vodu a směs se škrobovou moučkou uvařit. Po vychlazení vznikl průhledný rosol, který jsem dětem dala do misek. Jejich úkolem bylo vetřít tuto hmotu na čtvrtku, přidat trochu barvy z tempery a rozmazat vše na malé ploše. Do vzniklého "blátíčka" si pak mohly děti různými předměty vymalovat různé vzory. Takto jsme pokryli celou čtvrtku A3. Jelikož byly děti opravdu v nanášení škrobových barev důsledné, prodloužila se tak doba schnutí výkresu na týden, což nebylo v našem zájmu, takže nastoupily savé papírové kuchyňské utěrky a fén. Jistě vám nemusím blíže popisovat, co udělá škrobová barva na pracovní desce se šesti dětmi a jak rychle se plní koš papírem .o))) .
Díky tomu, že byly na zadní straně výkresu již obkresleny jednotlivé části naší pohádkové saně, mohly děti začít již zaschlý výkres vystřihovat. Ne všem se to ale podařilo stihnout , takže následující hodina patřila dalšímu stříhání a lepení jednotlivých dílů na bílý podklad. V neposlední řadě nesměly chybět ani mrkací oči, husté obočí, hrozivá zubiska a zubatá páteř. To vše v symbióze s lepidlem, barevnými papíry a fixy. Je vidět, že dětské pojetí pohádkové obludy bylo i přes všechna obludná rčení o drahkovi, něžné a hravé.
