Družena Simpsonovi slaví!
"Tahle povedená rodinka mi nesmí do domu", hulákala jsem na své dospělé syny, kteří u ní relaxují při večeři. Nevím, co mi vadí víc, zda to, že baští ani neví co a nebo to, že tento seriál postrádá jakoukoliv oduševnělost (alespoň pro mě jo). Za tu dobu, co pořádám narozeninové oslavy na míru, jsem nebyla více překvapena. Přání osmileté Monči, která si Simpsonovi vybrala jako své téma mě vzalo. Nedalo se ale nic dělat. a i já jsem nakonec usedla k televizi a "pár kousků" shlédla. Něco jiného je ovšem sledovat děj a úplně jiné kafe z toho pak vykouzlit odpolední program pro bandu dětí.
Orosilo se mi čelo, ale výzvu jsem přijala. Ostatně tahle služba je jedno velké dobrodružství sama o sobě. A tak jsem se podrobně seznámila se spratkem Bartem, výbornou hospodyní March, premiantkou Lízou, prožraným Homerem, ale i s baby Maggie a jejich zvířaty Spasitelem a Sněhurkou. Další postavičky dědečka Abého či sester s fialovými kadeřemi jsem vzala šmahem. Věděla jsem, že v 8 sériích je další milion žlutých lidí, kterým jsem nehodlala věnovat ani minutu. Čemu jsem se ovšem věnovat chtěla, byl program alá Simsponovi, což je má parketa.
Záhadným způsobem byl počet dětí shodný s počtem postaviček ze seriálu. Město Sprengfield jsme museli najít rozházené po domě, stejně tak jako obrázek povedené rodiny. Pro děti to znamenalo vyrazit silou blesku od vchodu až po patro a ječet. Ovšem úkol vyskládat obrázek do pravé podoby zvládly všichni už v klidu. Pro vyběhané děti pak přišla klidná chvilka, ve které si sedly do kruhu na zahradě a vyzkoušely si hru na tleskanou - samozřejmě se jmény Simpsonových (Maggie, Maggie - Homer, Homer - Homer, Homer - Líza, Líza....a tak pořád dokola s tleskáním do rukou a kolenou, kdo se spletl dostal černou šmouhu na ruku) No a co bylo dál? Ač mě bylo jasné, že děti znají postavičky lépe, jak učebnici přírodopisu, stejně jsem si je otestovala. Na zahrádce jsme vytyčili tři body A, B, C ke kterým děti zamířily hned poté, co byla vyslovena otázka z kvízu. U každého koutu se cvičil jiný cvik, takže u poslední otázky už všichni jen funěli.
Abychom zklidnili tep, zahráli jsme si venku Simpsonovské pexeso. Každý si zapamatoval, kde leží obrázky svých zvolených postav z filmu a pak už stačilo jen otáčet ty správné karty. Následovaly úkoly členů rodiny. Pro Bárta byl úkol více než jasný, protože je notorický poškolář. Děti měly napsat "za trest" tři věty levou rukou:"Už nikdy nebudu drzý" (bod programu super, jen ty malé děti toho moc nenapsaly - tak se kreslilo, no :o). A když už jsme byli všichni pěkně pod střechou, protože začalo mrholit, vzali jsme si barvičky a každý si vyplnil barevnou hmotou svůj obrázek. Maminka March se svým modrým tunelem na hlavě měla úkol už v domě a byl snadný - projít se slalomovou dráhou, aniž by jí ten příčesek žuchnul z hlavy. Líza si pro děti vymyslela saxofonový hit, ale jelikož jsme měli k dispozici jen frkačky, zvrhlo se to ve zběsilé troubení. Taky dobrý! A když už jsme byli v podkroví, splnili jsme i úkol Maggie a vycucali z lahviček ovocnou šťávu. S tím, že u toho děti ležely jak mimina, jsem neměla nic společného :o) Ale s pytli, ve kterých děti chodily jako v dupačkách, už jo. Na psa a kočku se ovšem nedostalo, protože táta Homer měl hlad a chtěl jíst. A co jiného, než donuty. Pěkně smažené, ale holé. Co s tím? No přeci zapatlat se polevou! (tedy promiňte - ozdobit tatínkovi donuty narůžovo). Nakonec z toho vznikla úžasná soutěž, kdo vytvoří nejšílenější donut a rodičovská porota pak měla docela dost práce rozhodnout, který je opravdu ten nej"lepší". Ono bylo tak nějak nejlepší celé odpoledne - i když pršelo a i když se věková hranice roztáhla od 2 do nácti let. A jak to všechno skončilo??? No přeci na pohovce (to mě dojalo - fakt tam byla!). Děti naskákaly na venkovní sedačku jako při úvodní znělce, dostaly obrovské medaile rodinky Simpsonů a oslavenkyně svou narozeninovou šerpu s pamětním listem. Pak jsme se chvíli zubili do fotoaparátů a okamžitě se vrhli na dort, kde byli - světe div se - opět Simpsonovi.
Asi budu muset přehodnotit mnohé své domněnky o tom, co je a není špatné. Když to tak vezmu kolem dokola, tak vždycky to zlé je k něčemu dobré. Z nechuti amerického seriálu se stalo kouzelné odpoledne, kde si hromada dětí hrála na "rodinku", zatímco maminka s tátou dbali na to, aby jejich dcera měla na svůj den všechno splněno. Narozeninová oslava byla všude, obydleli jsme celý dům i se zahradou a přilehlými prostory a pili colu made in USA a jedli české chipsy. A když jsem doma pak třídila fotky z akce, dostala jsem dojemný dopis, ve kterém byl vzkaz Moniky: "To byla ta nejlepší oslava světa !" To se to pak pracuje jedna radost!!!