Družena Skautská výprava
Od té doby, co jsem měla naposledy na sobě krosnu a kabát z celtoviny, který mi ušila moje teta, uběhlo už opravdu hodně let. Tehdy jsem byla ochotna udělat cokoliv, jen abych byla nablízku své milované polovičce. On - znalec uzlů, azimutů a morzeovky, mě vedl světem trampů a zasvěcoval do situací, které mé princeznovské povaze byly opravdu cizí. Ale říká se, že láska hory přenáší, a ta má byla zřejmě z Mont Everestu :o) Spala jsem na holé země v Malé Americe, vařila pytlíkové polévky v kotlíku a ztrácela se v přírodě. Můj ochránce měl dokonale vše při ruce, jeho usárna připomínala dokonalý raneček Fredy mravence, zatímco má krosna (co kdybych potřebovala napudrovat) měla tvar těžkého mraku. Z té doby máme ještě ve sklepě čutoru a celty, kterým vlhkost pomáhá k definitivnímu bodu rozpadu. Jsem už ve věku, kdy dám raději přednost pohodlné posteli, než spaní pod širákem či ve stanu (i když tuhle romantiku bych určitě taky zvládla). Proto mě docela překvapilo, když tématem další narozeninové oslavy byli SKAUTI.
Vrhla jsem se hned na junácké desatero, ale při dalším setkání s oslavenkyní jsem byla vyvedena z omylu, neboť slovo skaut není tím, jakým jsem myslela. V současném dětském světě totiž existuje jiný druh skautek, a to vílích. Jsou z krásného animovaného filmu Zvonilka, což je víla ze Země Nezemě. No, zase jsem byla o něco moudřejší, co se světa fantazie týká. Příběh o Tvorovi Netvorovi se odehrává v kouzelné Hvězdné roklince, kde se rodí ze zlaté studánky vílí prášek a roste tam posvátný strom Obrození. V něm bydlí královna víl Klarion a dohlíží na to, aby její svěřenkyně přinášeli lidem čtvero ročních období. Na bezpečnost v této pohádkové zemi dbá skupina vílích skautek, a o těch je právě řeč.
Mají sice křidélka jako víly, ale jinak to jsou "ženy činu". Tomu odpovídá i jejich image černobílých proužkovaných kostýmů, což byl důležitý prvek při narozeninové oslavě milé Terezky. Vyhovět přání této slečny byl docela oříšek, ale rozlousknout se dal, i když až na poslední chvíli. Místem pro Hvězdnou roklinku se stal nedaleký les a přilehlá louka s osamělým stromem. Děti se začaly scházet akorát, co jsem několikrát obkroužila les křížem krážem s cedulkami malých víl.
Štěbetání všech účastnic přerušil až příběh ze Země Nezemě, ve kterém královna žádala děti o vysvobození jejích víl z našeho lesa. K tomu, abychom takovou misi mohli splnit, jsme potřebovali posilu, proto si děti během čtení vyrobily klacíkové človíčky. Nos i oči už měli, ale byli nazí, takže je děti oblékly do vlny. Po celou výpravu jim měli tito kamarádi dodávat sílu a odvahu. Naše cesta za dobrodružstvím mohla začít. Vyzbrojeni kočárkovým povozem, zamířili jsme rovnou ke stromu Obrození. Cestou jsme stihli i běh k cíli a hru na lišku.
Už z dálky zářila zlatá královna do prostoru. Děti udělaly kolem stromu kruh a poklonily se své paní. Strom jim pak vydal pověření, účastnit se záchrany víl, skrze jmenovky statečných skautek a přidal každému po píšťalce, aby bylo hledání jednodušší. Než děti vyšly do lesa, prošly ještě ceremoniálem skautského slibu, který byl zpečetěn třemi zvednutými prsty směrem ke hvězdám. Při té příležitosti jim Klarion vsypala do vlasů zlatý vílí prášek, aby se jim lépe letělo.
Pak už bylo slyšet jen samé pískání, jak děti nacházely jednu uvězněnou vílu za druhou. Každá si žádala splnění jednoho úkolu. Víla Rozeta potřebovala najít obrázky všech svých stromů, s Faunou si děti odlily stopu Tvora Netvora, Mženka je naučila kouzelný uzel "Dobráček" ze spletených rukou, zatímco u Modrovločky je čekala poslepu cesta necesta. U velkých skal víla Vídia nechala někde svou hlavu a poztrácela co s dalo, takže hledání bylo nasnadě. Vysvobodit zbýval už jen elf Terínek, u kterého děti měly s přesnou muškou luku a šípu skolit netvora nebo se procvičit ve střelbě prakem. Když začalo sluníčko ubírat na délce svých paprsků, vzkázala víla Iris ze slunečnicového pole, že poslední úkol čeká dětí na zahrádce.
Tady pro správné skautky ležela hromada dříví, ze které měly postavit pagodu. S pomocí hlavního ohnivého muže (tatínka) zapálily děti ze všech světových stran svůj obřadní oheň, čímž splnily všechny úkoly královny Klarion. Ta dětem poděkovala za záchranu svých víl a vybídla přítomné, aby našly ukrytý poklad. I když už bylo za námi celkem náročné odpoledne plné běhání, přesto děti v sobě našly sílu s křikem běhat po zahradě a hledat kouzelnou krabičku. V té našly dary z Hvězdné roklinky - znak zlaté lilie, jako řád za úspěšnou výpravu, ale také dvoubarevný šátek s uzlem "dobráčkem" jako upomínku na svůj dobrý skutek, který ten den vykonaly. Skautská mise byla splněna.
K večeři jsme si dali všichni naprosto úžasný a originální vílí dort, který byl celý černo-bílý s růžičkami a motýlky, navíc posypaný zlatým vílím práškem. No není to dokonalý den? Odcházela jsem utahaná jako kotě, ale šťastná jako blecha. Ještě, že existují pohádky a děti, které umí vyjádřit svá přání.