Družena Slunce a Měsíc
Bylo nebylo, na obloze vyšla hvězda, a ta hvězda zářila tak mocně, že se stala královnou vesmíru. Každé časné ráno skoro ještě v dupačkách vykoukla ze své nadýchané peřinky z obláčků, aby se s úsměvem vydala na svou pravidelnou pouť po obloze. Dopoledne svítila už jako školačka, v poledne zazářila nejsilněji jako velká slečna, při odpolední svačince se změnila v krásnou ženu a k večeru její jas slábl, stejně tak jako stařence zrak. Tahle cesta se opakovala den co den. Sluneční královna dělala pihy dětem na nosáncích, otvírala poupata a hřála babiččina kolena. Bylo to krásné, jen občas jí bylo smutno, protože byla přes den na nebi sama. Těšila se vždy na večer, kdy se na druhé straně nebe začal vybarvovat Měsíc. To byla jediná chvíle, kdy si mohla s někým kamarádit a povídat si ,co krásného zažila. A protože tahle pohádka neměla konec, řekla si Malovajda o pomoc těm nejmenším malířkám.
Cestou ze školky se dozvěděla, že Sluníčko opravdu moc krásně hřeje a dává hodně světla, zatímco Měsíc je studený a záhadný. Jak ale dát tyhle dva dohromady? Co kdybychom to zkusili na papíře? Nejdříve jsme si udělali "rozmalovánky" velkými voskovkami, abychom si procvičili zápěstí a pak vyzkoušeli místo obrysu ruky, obrys obličeje - čelo, nos, pusinka a brada. To jsme zabalili do kolečka a měli z toho půlku obličeje pro sluníčko a půlku pro měsíček. Jemu jsme přimalovali kudrdliny a sluníčku paprsky. Podařilo se nám tedy úspěšně spojit ty dva nebeské kamarády dohromady!!!
Děti si vzaly vodovky a na čtvrtku s papírovou lepenkou, (která sloužila jako ohrádka pro barvičky) vymalovaly volná políčka. Sluníčku jsme dávali samé horké odstíny, zato Měsíc měl kolem sebe jen studenou tmu. Po zaschnutí jsme sloupali papírovou lepenku a vykoukla na nás úplně nová zamilovaná hvězda, které děti dokreslily oči a pusinku (k tomu věčnému povídání).
Druhý obrázek měl černočernou náladu, jen hvězdy z něho zářily jako blyštivé kamínky. Děti si namalovaly, vystřihly své hvězdy a na žlutý karton je společně s Měsícem malinko přilepily. Pomocí tupovacích houbiček (s korkovým držátkem) skákaly po papíře s tmavými barvičkami - černá střídala modrou a fialovou, dokud nebyla na obrázku úplná noc. Po zaschnutí (na sluníčku :o)!) přidaly děti ještě hvězdný kouzelný prach (glytrové stříbrné lepidlo) a bylo hotovo. Noc skoro dušičková.
Nutno ještě dodat, že během našeho vesmírného dobrodružství děti nejméně 3x posvačily, takže to vypadá jako kdybychom místo malování vystoupali na nejvyšší horu světa. Ale galaktická mise měla úspěch a už teď malé Malovajdy ví, do které země chtějí cestovat. Tak schválně - Nový Zéland nebo Německo??