Večerníčková

Po sérii princezen a klasických dětských pohádek přišlo na řadu večerníčkové téma. Kluk z nebe, který sletěl mezi nás pozemšťany v roce 1965 je český fenomén. Jeho znělku znají současní šedesátníci ještě z černobílého televizního podání. Během těch mnoha let má stále kluk se sluníčky v očích v ruce noviny, jezdí v autíčku, houpe se na koníčkovi a jezdí na jednokolce. Jen si občas změnil barvu svého oblečení a sem tam nebeské pozadí. Příští rok bude mít zase další výročí, které zřejmě oslavíme spolu :o))

Jak pojmout výtvarnou lekci, aby se děti přiučily nějaké zajímavé technice, vložily do své práce svou kreativitu i dovednost, a to všechno tak, aby bylo za 1,5 hodiny komplet hotovo? Někdy se mé nápady hledají ztuha, jindy skáčou jeden přes druhého. V mém případě to byla naštěstí ta druhá varianta, takže byla lekce nabitá všestrannou činorodostí. Podkladovou část si děti mohly udělat tupovací technikou (molitanová kolečka) za pomoci temperových barev, a to buď přímo na papírovou plochu nebo přes různé tvary šablon. Tím se vytvořil dojem hvězdné galaxie. Z počátku chvilku trvalo, než se "tiskátka" rozeběhla po celé ploše a nestagnovala na jednom fleku. Zajímavé bylo i vrstvení jednotlivých barev přes sebe. Druhou kreativitou bylo zhotovení klasické papírové čepice z novinového papíru. Nejdříve si ji složily děti pro svého večerníčka a poté i samy pro sebe. Přesto, že bylo všech šest čepiček předskládaných, měly děti potíže se závěrečnými ohyby a lepením. Poté jsme využili tištěných postav večerníčků, které si děti vybarvily barevnými fixy a po vystřižení přilepily na svůj zaschlý podklad. Od této chvíle nás čekají večerníčkovské postavičky dávné klasiky. Maková panenka, víla Amálka, Křemílek a Vochomůrka, Bob a Bobek už čekají v řadě na své výtvarné pojetí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *