Družena Víla z rouna
Přírodní bytosti jsou kolem nás všude, obzvláště na letních loukách a v podvečery u křišťálových studánek. My všichni o nich víme z pohádkového vyprávění, ale jsou mezi námi tací, kteří je považují za skutečné, vidí je, povídají si s nimi a nebo věří, že oni pomáhají nám. Většinou se tento dar neprodává, ale je některým dán shůry. Děti k němu mají však hodně blízko,
Mezi takové přírodní bytosti patří bezesporu víly, skřítkové, elfové, divoženky, rusalky, rarachové, jezinky či ježibaby. Kdo by si ale dobrovolně chtěl spíchnout doma nějakou tu čarodějnici, když má na výběr z mnohem půvabnějších bytostí. My na Švadlence jsme si zvolili vílu, ať už lesní, vodní nebo pomněnkovou. Taková víla má zcela jistě háv z pavoučích nitech utkaný, aby se jí lehce tančilo po paloučku, jenže šít z nicotných vlákýnek je pro nás docela fuška, takže jsme si pro tento účel vybrali raději ovčí rouno. Nikoliv však to drsné, co mají berani na hřbetu, nýbrž česané, heboučké a krásně barevné. Z této pestré palety jsme si museli vybrat tu barvu, kterou dáme na hlavičku a ruce, dále na halenu, další na suknici, třetí na vlásky a čtvrtou na křidélka. Zacházet s touhle přírodní krásou není ale jen tak. Míra se bere bez nůžek a šije se s jehlou se zoubky, což byla pro děti novinka.
Začali jsme od hlavy, kterou jsme si vytvořili z jednoho silnějšího vlákna rouna, v jehož dvou třetinách délky jsme udělali jednoduchý uzel. Kratší část, tvořící "vodotrysk" jsme přehnuli dolů, až vznikl tvar hlavy. Pomocí chlupatého drátku jsme udělali ruce tak, že jsme jeho konce ohnuli a obmotali tenkým proužkem příze celou délku. Hotové paže jsme vložili těsně pod krk a pevně podvázali. Základ těla byl položen. Na něj jsme pak vrstvili jednu barvu na druhou a pomocí jehly zaplstili k sobě, až vzniklo námi navržené oblečení. Stejným způsobem jsme pokračovali ve vytváření vlásků, které jsme svázali buď do copu nebo culíku. Samozřejmě, že našim vílám nechyběly ani ozdoby jako náramky, květy ve vlasech nebo čelenky. Nakonec jsme s jehlou připevnili křídla a Víla Modřenka s Víla Duběnka byly na světě. Jejich moc je od této doby navždy v našich rukách. Zazvonil zvonec a pohádky je konec.
